Dneska je moravské uzené,

ale to vy Pražáci nejíte, co?

Takhle pěkně nás dneska častoval Učitelskej. Eviděntně mu jeho včerejší trapná přestřelka leží v hlavě. Ale není sám. Poslední dobou mám totiž naše velkoměsto na talíři poněkud často…

Třeba při nedávné cestě do Němec. Kromě zdravého jádra (džouns + volejbalistka s přítelem D.) s námi jel zase jeden Láďa. Bývalý kolega D., který stále pracuje v malé pobočce v Brně. Třicetiletý chlapík, který se bude v září ženit. Nebo rozcházet. Já nevím, stará mi dala ultimátum — buď jí do konce září oplodním, nebo je konec. Kráva… Inu jiný kraj, jiný mrav. Ale vlastně ne, Milka na to na Papeže zkouší podobně. Jen nevyhrožuje, ale… ehm… informuje.

Po osobních problémech přišla samozřejmě na řadu práce. Láďa, také bývalý pojišťovák, povídá: Já tomu Gotchovi musim napsat. Fakt mě vytočil. Pročítal jsem některé jeho spisy a v jednom si dokonce stěžuje klientovi, jak je unaven. Že prý dělá druhou kauzu za jeden den. Co si o sobě vůbec myslí? My v regionech makáme od rána do večera, zpracujeme x případů a pán je unaven, když musí výjimečně udělat dvě.

Čistá duše, tenhle Ládík. Nechtěl jsem ho zbytečně dráždit, čekal nás společně strávený den v autě. Takže po dobrém… Láďo, tohle přeci nemůžeš srovnávat. Velké kauzy vyžadují mnohem víc práce. Samotnému uzavření smlouvy předchází několikadenní důkladná příprava a samotným podepsáním případ zdaleka nekončí. Moje vysvětlení ho ale neuklidnilo. Rozhohnil se ještě víc. No, tyvole, to je to, co řikám! Taky by se mi líbilo mít na jednu smlouvu tejden času. To je přesně vono, v Praze se válej’ a my tu dřeme… a prachy za to máme směšný…No, jeho práce a vaše práce, to je nebe a dudy, pomyslel jsem si.

Ale nahlas neřekl nic. Bylo by to zbytečné. Poslouchat dalších 300 kilometrů o Pražácích, co si myslej’, že všemu rozuměj nejlíp, se mi fakt nechtělo. A ostatním taky ne. A Láďovi se navíc začlo chtít — rád bych vás informoval, že pokud někde rychle nezastavíme, tak se asi poseru. Bylo mi ho líto. Další celkem prima kluk s naprosto zbytečným mindrákem…

P. S. 90 procent nejbližších přátel pana Džounse jsou venkovani či naplaveniny. Jen tak pro informaci.