Opakování je matka studia…

takže: už len 11 dní…

Mise státnice zatím pokračuje relativně dobře, navíc se ke mně různými kanály dostávají více než positivní zprávy o průběhu a obtížnosti zkoušky samotné... No, uvidíme. V přestávkách mezi plněním šedé kůry životně důležitými informacemi (Hvězdná komora v Anglii apod.) zjišťuji, že mi práce a lidi tam nechybí zdaleka tak, jak jsem myslel. Naopak, po událostech v posledních týdnech a měsících si tohle odloučení docela užívám — ono stýskejte si po místu, kde všechny lehce terorizuje Milka — hybrid Franka Burnse a Hrmy Hullihanové (že mě to nenapadlo dřív). A když sem napíšu, že mě to studium místy i trošičku baví, tak si za pár dnů budu myslet, že jsem se zbláznil…

Asi už fakt stárnu, když se pro mě práce začíná stávat z části jen prací, byť má pro mě stále potřebný smysl. Kdybych vyhrál sportku, rozhodně bych tam nezůstal. Koupil bych útulné prostory a otevřel si kavárnu/bar s malým pódiem pro nadějné muzikanty ;) Něco mezi Peach Pitem a Cheers! Jen k sobě najít vhodného Sagiho…

A teď krátký souhr zpráv z domova: Dan má zase suché (no, možná trochu vlhké) období, v práci už je 2 měsíce — což je jeho rekord za posledních cca 4–5 let a navíc nám panáček randí. Pan Džouns jde v pondělí ukončit posledním podpisem půlroční hypoteční martýrium, týden na to snad úspěšně projde státnicemi a necelé dva týdny poté jede na U2. A těší se na léto a měsíční volno z hlavní práce, které si zpestří několika melouchy, výrobou svatebního videa a kupou dalších smyslupných činností.

A mě dneska pozdě večer zase udivilo, jak jsme tady pořád 100 let za opicema. No řekněte, je normální, aby koupě cigaret trvala v druhém centru Prahy (anděl) dvacet minut? Kam ten svět spěje…