Někteří lidé jsou nepoučitelní…

Vol. 1. — Kdy naučí nouze Dalibora housti?

Je tomu sotva pár dní, co jsem zde popisoval pijácké trampoty mého spolubydlícího Dana. Nazval sem ho kvartálním alkoholikem, leč situace se rapidně mění. Bohužel k horšímu. Periody sucha se stále zkracují a v pijáckém odbodí vykazuje stále jasnější příznaky graduovaného profesionála. Středeční příhoda se může nezasvěcenému jevit celkem úsměvně, ale když se to opakuje 3x do týdne (tedy ne popletení nákupu, ale oznámení, že jde odkudsi a za 20 minut je doma, aby nakonec dorazil po pěti hodinách ve značně upraveném stavu) přestává to být legrační.

Úspěšný týden korunoval Dan v neděli. Jelikož jsem poslední tři týdny používal náš byt pouze jako noclehárnu, podařilo se mu vytvořit zde opravdu luxusní smetiště, a tak mě čekal perný den s luxem, smetákem a hadrem. Do domácích prací ho zásadně nezapojuji. Jednak se k tomu příliš (značně eufeministicky řečeno) nemá, a když už se do něčeho pustí, musím to stejně udělat ještě jednou. Nicméně po pěti hodinách, kdy jen po očku sledoval mé usilí, se v něm hnulo svědomí a nabídl mi jakoukoliv pomoc. I požádal sem ho, aby skočil do 10 minut vzdáleného supermarketu a dokoupil čistící prostředky a něco k jídlu.

Ochotně souhlasil a na mojí prosbu, aby si případnou hospodu nechal až po donášce, reagoval s výsměchem, za co ho to proboha mám, že není žádnej notor a navíc má hafo práce. Vrátil se po šesti hodinách ve značně žalostném stavu. Místo obvyklého alkoholového veselí se propil do solidní deprese. Moje nasranost okamžitě vyprchala a pochopil sem, že už fakt končí všechna legrace.

Další den večer za mnou přišel do pokoje a omlouval se. Že ví, že je hroznej, že je úplná troska a chápe, že sem nasranej. Jenže já nebyl. Jen sem mu řekl, že jeho záchvaty sebelítosti jsou trasparentním důkazem alkholismu a že by s tím možná mohl něco dělat. Odvětil, že to není ani tak věc pití, ale že problém je v jeho hlavě. A že mi to jen těžko může vysvětlit, protože by to bylo jednak na hodiny a hodiny povídání a navíc se nachází v takové situaci, kterou může kdokoliv z nás jen stěží pochopit. Další klasický příznak pijákův. Povídali jsme si asi hodinu, nijak sem nekázal jen poslouchal a komentoval. Dan se omlouval, litoval a sliboval — že s tím minimálně na dva měsíce sekne a začne žít jako člověk. Dokonce se zmíníl, že uvažuje o návštěvě anonymních alkoholiků

Jenže mu to už neůžu věřit — je totiž jasné, že už je těsně pod vrcholem alkoholického kopce, ne-li na něm. Dneska psal v půl sedmé z práce, že už vyráží a do hoďky je doma... Nedorazil, že prý se kouká v hospodě na hokej.