I love when you do

that hocus pocus to me...

O dva měsíce později a všechno se pomalu uklidňuje. Tedy zabíhá. Sedá si. Zvykáme si. Haló efekt se vytrácí a je tu realita všedního dne. Nováčci optimisté versus mořští vlci. My to změníme a půjde to lépe/radostněji na jedné straně. A však ono vás to semele a otráví a jen co se sníží priorita dohledu všechno se vrátí tam, kde to bylo předtím, na straně druhé.

Zelený strom života? Pravda je někde uprostřed... A částečně někde venku, v prvním normálním podzimu po pár letech. Ne, tohle opravdu není pro každýho. Když se člověk dostane do závětří paradoxně s ním vítr cloumá, kam se mu zachce. A jeho křik není přes celou alej a střechu stodoly slyšet. Ale jak dlouho se dá na frontě přežít?

Do třiceti? Pětatřiceti? Co jsme vlastně za lidi. Proč vysedáváme za stolem denně do večera a pak sedíme do rána a s kapitánem, rozebíráme uplnynulý den a snažíme se vyresetovat, aby byla hlava na další den/týden aspoň trochu čistá. Rezignovali jsme na normální život nebo normální život rezignoval na nás?

Já jsem pořád ve stádiu učení a nových návyků. To, co před měsícem napravilo pár cigaret a pár koleček na trávníčku, se mnou už pomalu ani nehne. Nervozita před vyššími šaržemi už je většinou tatam. Ale pochyby, ty zůstávají. Jak být dobrý? Vždycky budu asi o všem moc přemýšlet... Jenže každý příběh má minimálně dvě strany!

Nejinak je to s mým. Je mi teprve šestadvacet a po roce a půl trápení jsem dostal novou šanci. Výzvu ukázat nejen co umím, ale i jak to dokážu prodat. Kýbl zodpovědnosti, trochu pravomocí k jejímu naplnění a dobrej měsíční plat, leckterej pětatřicátník ti závidí. Máš to na starost, ukaž, že to zvládneš. Rozděl a panuj. Komunikuj, uč sebe i ostatní. Neplaš, přemejšlej, plánuj a nenech se vydusit, vycukat, otrávit. Takže proč si stěžovat? Máš startovací byt na hypotéku, máš kamarády, skvělý lidi okolo a Ty tvoje oči...

Je mi skoro dvacetsedm. Upsal sem se k několikaletému trávení večerů/nocí/víkendů v pidibytě na periferii, která bude ještě řadu měsíců staveništěm. Už tě dostali, z tohohle koloběhu není úniku. Místo abys běhal po světě, bavil se, trápil se, flirtoval... žil, sedíš v křesle, rveš si vlasy a na bedrech ti leží tíha, co náleží mnohem starším a zkušenějším. Snažíš se vycházet se všema a to ti ubírá strašnou spoustu energie a výsledkem stejně neoslníš. Lidi nepoznaj rozdíl, a ty stejně skončíš v kafilerii. Přátelé se ti vzdalujou a kolem chodí spokojení vrstevníci. V párech, trojicích... se psem.

Three sides to every story. Většina bloků překonat jde. Nenechat se semlít a mít kromě práce něco, pro co žít. Někdy stačí jít jen o blok dál, někdy stačí jen vypojit 8 drátu od všech těch externích serepetiček a vzít notebook do klína a písmenka naskakujou s takovou chutí. Stýskalo se mi...