The summer wind

came blowin’ in from across the sea

Vzum... vzum... Trojice stěračů v pravidelných intervalech přejíždí po předním skle autobusu X. Už trochu jeté gumy odhrnují stranou potoky podzimního deště. Leje a leje... Vlastně už pár dní. Léto pláče. Asi taky nemá rádo loučení...

Prázdniny pomalu končí a tak je na čase zkoncovat i s mými psacími. Vždyť tiskace mi to šlo vždycky o trošku líp! Pětadvacetdnů života je fuč a já zas’ nemám uloženou ani řádku! Hanba! Takže abych nezapomněl:

— že letos v létě jsem konečně celkem zvládl úlohu cestovní kanceláře pro střednědobé turistické výpravy z EU a přilehlých aglomerací a tak se sem budou pro povedený kulturní, intelektuální i oddechový program rády vracet. Není důvod k pýše, stačí dobrý pocit.

— co všechno jsem se naučil! Od dnes již nezbytných slovíček jako pornokurva, pičáková až k ostravskému masturbátorovi, jehož matka je pyšná, že něco dokázal aspoň v téhle oblasti. Jsem klidnější a trpělivě zvládám vysvětlovat stejným lidem dokola totéž. A každý ráno piju aktimel.

— práce je víc, dovolená v nedohlednu. Míň dřu, ale o to víc namáhám šišku. A navíc dva lidi, od kterých se toho hodně naučím. Třeba že tužka a papír je základ všeho. Jen ty panáčky pořád kreslit neumím. Snažím se nezmatkovat a organizovat co spadá do mé jurisdikce a sám zařizovat, co je potřeba. Píšu do bločku úkoly a pak je hrdě odškrtávám. A když nevím, tak řeknu nevím a ne a co myslíš ty?

— narozdíl do staré práce — party kolem papeže — nikdo neprudí. Nikoho. Žádné terče a házení šipek. Všechno jde v klidu, bez řvaní, jekotu a mrskání ublíženým egem po ostatních (zdravíme milku). Uplynuly necelé tři měsíce a už jsou, vyjma občasné společenské konverzace na chodbě, vlastně cizí.

A co dál? Je toho dost. Sestupně, abecedně — žaluzie, zasraná tramvajenka (14 měsíců), zaskočit na finančák a zaslat evidenční list. Začít se modlit, za necelých deset dní pár set tisíc lidí oznámkuje naši tříměsíční práci. Ne-pod-stat-né! Už teď je jasné, že to dopadne dobře. Musím se tedy soustředit na důležitější věci. Potřebuju boty. A mikinu. A návštěvu striptýzového baru s BaD, U2 iPod, druhou řada Prison Breaku a třetí Roswellu. A vyrazit s Dannym na houby!

Let the sunshine in. A to tak že honem, než zase začne sněžit.

P. S. Samozřejmě jsem zapomněl na pár věcí. Asi tak milion. Na nastavené zrdcadlo, na ideální timing a čínskou dívku. Tak snad někdy příště.