ZávisLOST

Come see what we all talk about.

Teda to byl náročnej týden. A taky skvělej. Večer co večer, jinde, jinak a v jiné společnosti. Broskev, Danny, Džejn, Smilla, Fiksu, Dori, Briťák, Canny, Olinka, Renča. Měl bych s sebou nosit notýsek, takhle s odstupem nedokážu dát všecko do kupy, a to mě mrzí. Mít tak tady na všecko památku…

Ale na některý věci prostě nezapomenu. Třeba na pátek, na Barretu, Cannyho a Olu a další. Krom toho, že je mám moc rád a vždycky je mi s nima tuze pěkně, mě v jejich společnosti baví jen mlčet a poslouchat. Klidně hodiny, což je při mé ehm… pověstné výřečnosti? skoro zázrak.

A když včera opouštěl jejich útlnej byt, kde ola už spala a my s cannym si pouštěli hudbu a povídali o knížkách, kamarádech a vůbec, a kouřili na balkóně, tak jsem místo čekání na tramvaj popošel pár stanic. A bylo mi hezky smutno. Přemýšlel jsem o tom, jestli ještě můžu stihnout všechno, co chci a jestli není toho roku a půl, co se moc nevydařil, trochu škoda. Tolik času ztracenýho trápením a hledáním.

Já vím, že bez toho bych těžko byl teď tady, ale když všechno zase zapadlo dohromady, tak vidím, jak dlouho — a že je to sakra dlouho — jsem byl mimo, někým jiným a usilovně mířil špatným směrem s těmi, co jsou pro mě pár měsíců poté bezvýznamní. Tak snad to ještě všecko doženu.

S Lostem se mi to rozhodně daří. Prvních pár dílu se mi líbilo, ale šílenství propuklo definitvně dneska ráno, kdy jsem se nedokázal odtrhnout a viděl pět dílů po sobě a dvakrát kvůli tomu přesunul malou výpomoc pro ex-kolegy. Ale díky tomu sem se zase přesně trefil do Cannyho dinner-tajmu.

Napodruhé jsme zkusili hojně doporučovaného U Kašpárka a rozhodně jsem tam nebyl naposled. Krásná hospoda s moc milou obsluhou a dobrými řízky a nakládaným hermelínem. Čím jiným taky nejlíp otestovat kuchaře? Tak jsme jedli a povídali si hlavně o muzice a oblíbenejch deskách a písničkách, skvělejch a špatnejch koncertech... A i když to byla vlastně jen chvilinka, a pak jsme se rozjeli každej svým směrem, tak mně připadalo, že jsme si toho stačili říct hrozně moc a že řadu věcí vlastně vnímáme dost podobně… Zkrátka další hodně príma večer.

A po cestě domů mě napadlo, že příště musíme přibrat Dannyho, protože do večera, jako byl tenhle by se dokonale hodil. Ještě si pustím pár dílů, ale musím se aspoň trochu vyspat, zítra jdu na výlet s Džejn. Ale to zas někdy příště, Sawyer a spol. už čekaj....