Vypněte to! Vy-pně-te-to!

Těšíme se na Vánoce.

Co dělat, když je takový vedro, že zmatení kolegové už klepou i při vstup do kuřárny, když třikráte za hodinu sloužíte jako zelená linka pomoci v oblasti převádění na křivky a pak si spletete devětapůlbodovou dcéru s námezdní fotomodelkou. (To by byla ideální holka pro tebe, džounsi, tuhle u mě spala a je tak čistá, že jsem se jí ani nedotkl. Aha, ale proč teda pro mne? Jsi přece citlivej, křehkej a něžnej. Ne, nejsem. Vždyť tady všem řikáš, že jo. Vážně? Tak v tom případě asi jsem.) Co já vím...

Písmenka si dneska postavila hlavu a skládají se v hlavě i na klávesnici bez mého vědomí. Myšlenku těžko udržet, naopak to druhé bez problémů. Temná strana síly se totiž vymaňuje ze spodních partií, už začíná pomalu ovládat i mozkové centrum a do úst mí vkládá skutečná hrůznosti, jakože každý úspěšný muž má pod sebou šikovnou ženu. A pak mě o tom ještě nutí přemýšlet.

Poradíme si dneska večír bez nich? Dokáže se fiksu pojka neopít i třetí večer po sobě? Přijde zwíře v opravených trenclích a briťák s britským šátkem. A není takhle náhodou Danny jen Cannyho alter ego? A odky umí táta péct? To be continued...