Třinácté znamení zvířetníku

Chlap má přece taky prsa a nekojí! Mluv za sebe...

Tak v kolik dorazíš? Nevim přesně, tady to mám ještě na hoďku, pak hoďku pomoct jinde a pak pojedu. A cos’ to chtěl mý ženě? Chtěl sem jí říct ahoj. Tak tady ji máš. Ahoj, chci ti říct ahoj. Tak ahoj pozdějc.

Jednoduchá rovnice. Přátelé jako jsou tihle + práce na tajném projektu = nevěra v můj příchod. A tak mi, jen tak pro jistotu, všechno maso snědli a teprvá, když sem vyhrožoval návštěvou tak trochu jiné restaurace, dostal sem tak tak ohřáté párky (kolik tak takhle bezvadně umístíte do jedné věty vy?). Ale to podstatné, co předurčilo vývoj zbytku večera, se stalo chvíli předtím. Nasedl jsem do tramvaje s Džejn na uchu a rozšiřoval téhle poznáním opojené dívce její maloměstské obzory.

… dobrá, dobrá s tou kloakou u kočky si to ještě rozmyslím, ale že klokan MÁ dva penisy, to nikdá neodvolám. Teda... vlastně jeden, rozeklaný ve dví. Klidně si to vygůgluj. Sakra, nejdu já na ni moc zhurta? přemítal sem, protože Džejn se na druhé straně sluchátka nezvykle dlouho nadechovala. A pak s klidem a upřímností sobě vlastní pravila: Já chci klokana!

O půl hodiny později začal vlahý déšť zkrápět moje párky na pomalu dohasínajícím grilu, a tak bylo na čase přesunout na chvíli dovnitř. Po krátkém občerstvení růžovým vínem a debatě s bezvěrci o Lostu (druhá sezóna by vám ukázala!) jsem byl požádám, abych podal další láhev červeného. Že mělo na etiketě dvouúdého vačnatce není třeba ani dodávat.

A zatímco Smilla pod trapnou záminkou spánku osahávala hostitelům domácí mazlíčky, fiksu zase rozehrál svou klasickou hru jsem utahanej, zabalme to… Zbývala jedniná možnost — vytáhnout ho na vzduch a trochu dehtu s nikotinem. Za chvíli za náma vyběh’ Chinin, že prý už neprší a svolal ostatní. Párty a fiksupojka chytli druhý dech. Jen já byl pořád pozadu, asi tak o čtyři hodiny vína.

Po pár zbytečných pokusech pobavit poněkud manželsky usedlý zbytek společnosti svým břitkým humorem (mimochodem to nejlepší najdete v jejich mrzkých popisech tohoto večírku, jako vždy bez mého copyrightu) jsem vytáhl z rukávu největší trumf a vyčůral se přes okraj terasy. Škoda, že za zábradlím byl ještě metr a půl střechy…