Co jsem se naučil, předám teď národu

Nesnesitelná lehkost pití.

Tak jsem včera při návštěvě u Sousedky zase zjistil, že největší uspokojení z toho, co jsem se zatím při práci naučil, mám, když můžu svými dovednostmi někomu pomoct, poradit a předat je dál. Ta vám měla radost!

A v noci se mi pak zdálo, že jsem nastoupil jako pedagog na dívčí internátní školu. Jenže učit bych nikdy nechtěl, na to nejsem správná povaha. Vůbec mám posledních pár dní zajímavé a trochu divoké sny. Možná je to i tím, že konečně můžu spát s otevřeným oknem. Kyslík je holt prevít.

A zase se mi hromadí věci, drobný chaos přerůstá v menší bordýlek. Chtělo by to tady ženskou ruku. Asi si budu muset nalakovat nehty...

P. S. A večer konečně uvidím posledního Woodyho. Prý nejlepší za poslední roky. Jsem žádostiv!