These are the days

that i’ve been missing...

Je sranda, co dokáže udělat s člověkem pár červenejch skříněk, jedna dřevěná deska a plná lednička. Jasně, jsou to 3 roky, co jsem naposled bydlel v bytě s dobrou kuchyní. A taky je pravda, že po necelejch dvou měsících přespávání mezi krabicema to tady skoro vypadá jako domov.

Raduju se ze zdánlivě normálních věcí. Ráno vstanu, zapnu konev a udělám si snídani, večer přijdu dřív a už po cestě vymýšlím, co si uvařím. Když jsem přijel ze špáru s 10 taškama plnejch jídla a jal se plnit ledničku, mrazák a spížovou část skříněk, svítila mi očka skoro jako při rozbalování vánočních dárků.

A dneska večer jsem nevyužil vstupy a zůstal doma, stejně je uvidím xkrát na festivalech a starou partu ochotně oželím. Radši jsem strávil hodinu v milé společnosti prkýnka, sporáku a dřezu. A pak se rozvalil v pohovce/posteli, všechno snědl, přepínal mezi ally, fotbalem a novou reality šou na primě, četl Hoega... A pořád něco umlsával.

Už si vzpomínám — tohle je pohoda domova. Je na čase vyhrabat tašku, kecky a raketu, jinak budu mít v létě o deset kilo víc...