Now I’m older

my heart is colder. But I can see that it’s a lie.

A zase další víkend v práci. Od rána do noci. Dneska večer jsem zřejmě v celém baráku úplně sám, tedy kromě eurosmraďocha, pochopitelně. Ale nebojím se, už sem přece velkej.

Včerejší krátké zastavení na bujarém večírku a 3 rychle vypité dvanáctky mě definitvně uzdravily. Připoít se po delší době je příjemné. Pěkně jsem si zabékal a zasmál se opileckým vykřikům jedné kolegyně.

Obzvlášť její hodnocení Papeže mě rozsekalo. Moje kamarádka s nim chodila na vejšku a řiká, že je to arogantní zmrd. A má pravdu, vždycky když ho vidim v kantýně, jak má ten svůj prasečí nos nahoru... Víš jak vypadá? Jako Edna-bedna.

Bylo to, jak za starých časů, když jsem tyhle lidi díky taťkovi začal poznávat. Dokonce i Kastelánka tam byla a rozhodně nezklamala. Kyselé hrozny, co mi před pár měsíci způsobily trpké šklebení, jsou opravdu kyselé.

Ale dneska (tedy už vlastně včera) je takový sinusoidový den. Veselé vstávání a odchod do práce s příjemným a voňavým letním deštíkem následovalo rozčarování. Po týdnu, kdy mi šla práce od ruky, jsem jak šnek.

Večer se začalo smrákat a mně bylo ouzko. Jo, máš pravdu, už 2 roky si vlastně stěžuju. A pořád si určuju milníky, od kdy bude zase všechno dobré. Nebo aspoň normální. Až se přestěhuju do nové práce. Až se odstěhuju od Dana. Až se přestěhuju do normálního bytu. Až mi udělají kuchyň a budu tam moct normálně žít. Až se to tu změní k lepšímu, až až až až až...

Bráním se rezignaci nebo odmítám přijmout realitu? Ve vymlouvání sem byl odjakživa mistr, pamatuješ? Ale vzdát to nemůžu, když vím, jaké to může být. Copak si lze připustit, jerevanskou odpověď, že líp už bylo? Rozumím, je to účinná obrana. Optimista je špatně informovanej pesimista. Já to všechno bohužel někam do sebe dlouhodobě schovat nedovedu. Jasně, takhle jsem snadnej terč, hodně věcí je na mě znát a i proto bylo (a někdy ještě je) třebas pro papeže a jeho pohunky snadný vykolejit mě. Ale lepším se...

Rád jsem ale všechno slyšel a vždycky slyšet budu. Vnitřní užírání zakázáno! I když mě přitom bolí u srdce. A taky přemýšlím, co jsem udělal, neudělal a měl udělat, a další události, které mám tak trochu svědomí. Moje terapeutka mi vždycky říkala, že jsem namyšlenej, takovouhle moc přeci nemám. Jenže její profesionální rady mě tak trochu postavily na záda.

A znovu a znovu mě překvapuje, jak se dokáž sám na sebe nasrat kvůli lenosti, lajdáctví, nepořádku, neustálému odkládání důležitých i nedůležitých věcí (akce tramvajenka) a svatosvatě si slíbit nápravu. A bezelstně tomu věřit. A pár dní sekat dobrotu. A přes všechno, co vnímám a kolik toho dokážu vycítít, umím být tak hloupě sebestředný.

Asi bych si měl psát deník, vždyť s Bridget mám společný nejen příjmení. Takže: Sobota, 22. dubna 2006. Počet cigaret: 26. Počet jídel z fastfoodů: 2 (Mekáč a Bageterie). Váha: 72 kilo. Počet odřachnutí: 1. Odpracovaných hodin: 11,5. Sportovní aktivity: Běh na tramvaj a jeden střední záchvat úzkosti...