Z bláta do louže

kdo se ptá, tomu selže...

Ale stejně sem se ptal. A přišel tak o poslední iluze. Prý skvělá parta a společný cíl. Prdky, byznysplán je důležitější než lidi. Papeže už defininitvně dostali, stal se moneyžerem se vším všudy. Podstatný jsou ňáký body a na to vostatní se vyser... Zlepšení nečekejme, nejvyšší posuzuje všechno na základě jeho doporučení.

Ale aspoň zase svítí sluníčko. A pak ten sen! Tak živý... Měl jsem dívku, japonku jménem Mia.

Znali jsme se krátce a celé dny se milovali a povídali si o pěstování rýže a bruslení na Vltavě. A pak se odněkud vrátila a já na ní čekal na letišti.

Vrhla se mi do náručí, pevně jsme se objali. Zvedl jsem ji a pak jsme se točili dokola a jen se smáli a smáli. Pošeptala mi do ucha mám pro tebe překvapení, čekáme miminko.

Políbil jsem ji. Stáli jsme tam v obětí celou věčnost. A kolem chodili lidi s vozíkama s bagáží a já se štěstím rozplakal.

A ráno jsem se probudil a slzy na tváři ještě úplně neuschly.