Předjaří, účaří

v lednici se nevaří!

Po dvou týdnech v novém bytě a extra prodloužené jízdě v práci zatím mohu říci pouze to, že se mi tu dobře spí. Na nejtišší ledničku ve své třídě už sem si zvykl, je čas ji začít udržovat plnou. A světla už svítí, anténa až na výjimky přijímá...

Město duchů začíná pomalu ožívat, skoro každý večer svítí jedno, dvě okna navíc. Jako když otvíráte chlívečky na adventním čokoládovém kalendáři. Největší sympatie mám zatím u pána odnaproti, který stejně jako já pokřtil pneumatikou obrubník v garáži. Oba máme náhradní místo o suterén výše a náš požadavek se prý vyřizuje.

Je to jako v počítačové hře Sim-cokoliv. Denně se učím další a další jména kuchyňských studií, truhlářství, vestavěných skříňařství, okenářství, velko- a maloobchodů s nábytkem a stěhovacích firem. Stačí jen projít na zastávku a číst nápisy na autech. Jen počkejte, holenkové, jen co pošlu každoroční charitativní příspěvěk na konto státu, začnete jezdit i ke mně.

A nadále — samozřejmě za nadšeného souhlasu přímého nad-nadřízeného — se integruji do firemních struktur. Je příjemné mít několik vřelých únikových zón. Ale na druhou stranu se (obzvláště v místnosti, kde je mlha tak hustá, že by se dala krájet a možná ještě dál) stávám tak trochu známou firmou a místo pozdravu slýchávám stále častěji — á, džouns, ty už tady bydlíš? případně ty jsi tady taky pořád, co.

Uvidíme přátelé, na základě dnešního rozsudku rady starších se možná výhledově (dle vnitrofiremního slovníku čti minimálně pár měsíců) dočkám posily, snížení objemu práce a platu. Některé jistoty však přetrvávají. Třeba, že modrá je milka, ta naše kráva…

Zatím se ale těším na jaro, na sluníčko, zahrádky s teplým pivem a studenými párky a večerní dobíhání tramvaje za světla. Ženy a dívky odloží 4 svetry a dlouhé kabáty a parky, zastávky a lavičky budou plné šťastných mladých párů — budoucích exmanželů. Tedy prý až koncem března, ale aspoň budu mít kuchyň pod střechou do jara. A pak mi teprve můžete závidět. Do baru na kapitána budu totiž chodit v nedbalkách, vždyť to mám jen pár kroků od postele…