úterý, března 28, 2006

Únava materiálu

vysátý, otrávený, znechucený, opotřebovaný, otupělý...

Kolik synonym ještě vymyslím? Kolik si toho ještě nechám líbit? „I“ mi před pár měsíci říkala, ať nechodím pod cenu. Jenže prachy nejsou všechno, víš? Klíčová slova – ponorka, ztráta nadšení.

Poslední dny mám prostě stále silnější pocit zmaru. Všichni ostatní polevují a polevují. Odkoulet svoje, zvolit cestu nejmenšího odporu a honem předat kuličku dalšímu v řetězu. On to někdo dodělá. On to někdo zachrání, hezká forma špatný obsah zamaskuje. On, tedy já.

A my ti poradíme, my všemu rozumíme, bude to tak, jak chceme, ty jsi spolehlivej’, ale my jsme ti důležitější. Jasný?! A když neposlechneš, dupeme nožičkou u šéfíka, či vyhrožujeme rozchodem. Ale musí být po našem! Já vás chápu, drazí. Každej’ chce řídit auto s řidičákem na motorku. Jak to bylo v tom kreslenym vtipu? Fakt úžasnej národ tyhle Češi. Škoda, že nebyli u stvoření světa, mohli poradit.

Ego uber alles. A tak si vytvářím trochu začarovanej kruh. Čím víc jsem zdeptanej, tím víc se uzavírám, utíkám a komunikaci omezuju na nezbytně nutnou míru. Reaguju podrážděně. A čím víc se vzdaluju, tím víc se zbytek stmeluje v tomhle křižáckém tažení. Ale copak jsem to vlastně nechtěl?

Ale není zas tak zle, nad vodou mě drží tři věci. Počasí a celou zimu toužebně očekávané první jarní cigárko jen v triku, na zádech, na lavičce. Přišlo dneska a obloha byla tak modrá, že je fuk, že další dny má zase pršet a pršet. A Obří broskev a krásně vybrané scény z dětského snu. Vyžádal jsem si je od Fiksupojky před pár týdny/měsící, ale pořádně naposlouchal až teď. A vzduch voní vařeným skopovým. Musím na nejbližší koncert, musím si koupit CD (canny, pošleš mi ho prosím pěkně po Smille?). Čekáš, Už nikdy nebudem, Věříš a skoro všechny ostatní… A během 10 dnů na desátém místě v last.fm. Díky za něj!

Jo a ta třetí věc? Nikdy nevyslovuj svá přání nahlas, mohla by se totiž vyplnit! Škoda mluvit. Kola se roztočila, ať už bych volil jakkoliv, stejně se to stane. Ale je jasný, že si to právem vyžeru. Tátovo nemůžeš zachránit všechny si opakuju v pravidelných intervalech. Tak jsem to risknul. A to pozitivum? I když zaúřaduje pan Murphy, horší než teď to snad být nemůže.