Another hero

takže je jaro?

A já už tu čekám pátej rok a některé věci, některé takzvané shody náhod se prostě nedějí jen tak. Nevěřím tomu. Vždyť někdy stačí jeden den, dvě krátké události a všechno je najednou jak má být. Nebo spíš — jak už dávno mělo být.

A navíc ve správném pořadí, protože načasování bylo tentokrát tak moc důležité. Nejdřív jsem se dočkal naprosto nečekaně velkého ocenění mých schopností. Jako blesk z čistého nebe. A přeci mi to pomohlo zase si uvědomit — kolegy posledních pár měsíců neustále snižovanou — svou cenu.

Takže pak už nic nebránilo očekávánému setkání po letech. Stokrát jsem věděl a cítit, že už jsem z bludného kruhu venku, že už mi nic neublíží, ale když přišlo na věc, stejně se dostavil ten divný tlak v žaludku.

Ale nebylo čeho se bát. Dostalo se mi převelice vřelého uvítání a dobře schovaný kamínek ze srdce definitvně spadnul. Pohupoval jsem se do rytmu bicích a kytar v anonymním davu a strašně moc si ten pocit užíval. A pak klasické kolečko s všemi kdysi mými blízkými. A bylo to jasné.

To, co před rokem tak moc bolestivě začalo, je hotovo. Jsem volný, už na mě nemůžete. Půl hodiny jsem korzoval, konverzoval a v duchu se smál těm hloupoučkým společenským hrám. A pak se otočil na podpadku a šťastně dojatý vyrazil do zimy. Spalo se mi jako v bavlnce. Inu saténové povlečení udělá své. A druhý den jsem se probudil a najednou tu bylo jaro… Náhoda, že?