My čekali jaro

tam, kde ulice nemají jména…

Ráno jsem otevřel okno a vybaflo na mě jaro. Radostně jsem vyrazil ke žlutým, abych si snad naposledy procvičil podpis, rychle vyplnil dotazník (ne)spokojenosti, nechal se obdarovat francouzským sektem a šup zpátky domů na oběd.

Už tak prima náladu mi ještě zlepšil telefonát s maminkou, která se po dlouhé době zase vesele hihňala a vyprávěla mi, jak měla strašnou chuť v tom jarním vzduchu začít poskakovat. Já na tom byl podobně a cestou do nového bytu jsem skrze okýnko auta vyhlížel ven, jestli se neobjeví první motýlek a neřekne mi, jaképak letos bude léto.

Předávka mého nového kamrlíku byla jen formalitou. Jen někdo v řetězci zapomněl předat dělníkům seznam druhých malých oprav, a tak můj stavbyvedoucí udělal „mistrovi“ pořádnej fén — zítra do oběda to bude hotové. A pak jsem se tam poprvé ocitl sám. Hned jsem si začal v hlavě šoupat s třemi základními kameny staromládenecké domácnosti — postel, stůl s počítačem a televizní stolek s příslušenstvím. Ani tady jsem zatím nevykoumal uspokojivé řešení otázky žiota a smrti — jak ksakru rozmístit tenhle trojúhelník v obdélníku, aby kolem každého z vrcholů bylo dostatečně místo, aby postel byla v rohu, stůl proti zdi a abych zároveň z obou těchle míst bezvadně viděl na televizi.

Alespoň jsem okamžitě našel záminku k porušení kdysi nerozvážně vyrčeného předsevzetí — Co takhle v novém bytě nekouřit? — a okamžitě jsem byl po telefonu (sic!) odhalen agentem provokatérem — Ty už tam hulíš, co? ;). A tak jsem spokojeně pokuřoval, koukal z okna na staveniště, které tam bude ještě půl roku a připadal si jako Otík z Vesničky a chvíli mi bylo fakt líto, že ten byt není aspoň o pár metrů větší.

Navíc se venku zatáhlo, a tak jsem rychle zahnal úzkost a obavy z nekompatibility mého nábytku s tímhle malým doupětem a vyrazil zpátky do Havany. A sotva jsem vystoupil z auta, rozpoutala se venku strašná vánice. Ulevilo se mi hned, jak jsem otevřel dveře do pokoje. Vždyť je o tolik menší! A naráz sněhová bouře zmizela stejně rychle, jako se objevila a obloha je plná červánků. Že by znamení? Nasrat. ;) Ale brzo zase budu někde doma...

Tetovaná hnědo(k)očka měla pravdu — Ale božínku, ty jsi poslední dobou ještě romantičtější než obvykle. Jak dojemné ;)).