We’re all the same

and love is blind…

A nejenom ona. My všichni občas jsme. Čas ale neúprosně tlačí — už na mě bliká červené světélko, že přetékáme do basketbalu, takže jak pravil Rychlonožka: rychle do toho a honem od toho.

Netrvalo to dlouho a opět jsem štastně svobodný. Nemohu zde rozpitvávat důvody, nejen stěny mají uši, ale vězte, že to bylo dobré rozhodnutí. A jestli ne teď, tak za čas si tím budeme jistí oba. A záchvaty pozdní lítosti měly dost času se ukázat, teď už je pozdě. ;) Nicméně není čas hrát si na hrdinu, kdybych se víc poslouchal a míň špekuloval, mohl jsem to bludné klubko rozmotat o dva-tři týdny dřív…

Příště budeme chytřejší, drahoušku. Anebo taky ne, častokrát jsme slepí a není nám pomoci. Zkušenosti prostě jsou nepřenostitelné. Vyslechnout ano, zamyslet se možná, nechat si radit? Nikdy! Vy přece nevíte jaký on/ona je, já si jen stěžuju a ty hezký věci už neříkám… A že tohle co dělá je hnusný, to jo, ale za to můžu i já, protože jsem udělal/a to a to. Ale teď se to lepší. Ale to vy nevidíte. On/a není takový/á a teď náhodou máme dobrý období, hodně komunikujeme.

Ach-můj-bože. Ale je dobře, že jsem si to zase připomněl. Jen těch kolem, kterým se stahuje smyčka kolem krku, je mi moc líto. Ale říct si nedají, já si taky kdysi nedal. Klíčová slova: nedostatek/pošlapání, sebevědomí, sebeúcta, fixace, neviem být sám… Nechoďme pod svou cenu.

No nic, jedno stěhování zdárně dokončené, druhé a termín na krku. Ale jsem spokojený. Mějte se tu pěkně. Na závěr samozřejmě zvířátka... Tedy písnička, která to leckdy vystihne líp, než starej lenoch…

Another friend to have a go on
And she asks me do I miss her when she's gone
And I reply As much as I miss anyone
Oh Woohoo

Hey Lord forgive us if we're wrong
I'll make sure that she never hears this song
And she says that I’m the
Opposite of a hallmark card
And she asks me how I'm feeling
Well
I don’t wanna make think hard…