Jones is bek…

jo a hele, ty… koukej zase něco napsat!

Přiznám se, že tyhle psací výpadky mi dělají pořád větší a větší potíže. A moje oblíbené „historky“ odplouvají z hlavy TAK rychle. A když se k tomu přidá náročný, byť oproti minulosti celkem pohodový, deadlejnový týden… Ale stýskalo se mi…

A ať už jsem si zvykl, nebo je jen dlouhodobá inverze — posledních pár dní mi přijde nastalá zima snesitelná. Čepice sice opustila své letní útočiště ve skříni, ale zatím si v klidu hoví na dně batohu. A kouření venku je zase trochu snesitelnější…

Za tu dobu, co jsme se neviděli, jsem dal trochu do gala. Marná sláva, už to bylo potřeba. Umýt, ostříhat a ošatit. Zwířecí označení frikulín odmítám, ale červené botky jsem si chtěl pořídit už dávno. Jen na ty reakce okolí jsem nebyl plně připraven.

Třebas před pár dny… Po cestě do kuřárny povídám kolegyni: To ti je tak divný, vlezu do tramvaje a ony na mne čučí. A jen co usedneme do posvátného kruhu kolem popelníku, už si mne troufale prohlíží párek lehce korpulentních padesátnic a jedna z nich praví: Tedy mladý muži, vy máte tak pěkné boty. Smíchy jsme vyprskli až ve výtahu…

A Vánoce na krku, ale Dárek jsem dostal už předem ;). I když doufám, že si ho budu moci znovu rozbalit pod stromečkem. Druhý, materiální, jdu před-převzít zítra. A pokud budou světla svítit a záchod splachovat, stanu se už před štědrým dnem šťastným majitelem vytouženého privátu. Zbývá jen vyhodit z okna nepoužitelný nábytek, dva roky nenošené oblečení a všechny úspory. A pak už mě čeká štěstí, blahobyt a samé sociální jistoty.

Na úlohu weekend playera si totiž zvykám rád. Je to taková milá schizofrenie — jeden džouns přes týden pilně pracující a druhý džouns, co si užívá skvělé víkendy ve dvou, v Praze, v Pupíkově nebo nejnověji — tedy následující víkend — v Syrečkově. Jen někdy týden uteče jako voda, zatímco jindy mám už v úterý pocit, že jsem mojí milou Rozárku viděl tak před měsícem a další týden budu čekat.

Ale následující dva měsíce budou příznivější — svátky, prázdniny a zkouškové, i když záleží jak se v kanceláři vyrovnáme s předvánočním ehm... shonem. A vlastně všechno je teď o tolik příjemnější ;). Naše dva světy pomalu, leč bez potíží, plynule splývají v jeden. Bez strachu, bez zákazů a her na četníky a lupiče. Vím, byl jsem hloupý…