Satira je satira,

ale baseballová pálka…

Ahoj, jak se máte? Já se mám dobře. Byli jsme v Jeseníkách a vařili tam tuze dobře. Ale asi jsem trochu zlobil. Jelikož jsme nakonec jeli jen ve třech, přepadla mě na pár hodin zbytečná snaha postarat se těm dvěma o zábavu a sblížení. Taky se mi trochu stýskalo, ale snažil jsem se být statečný…


Bylo tam totiž krásně, jako v pohádce. Zima, ale sluníčko a strašně moc barviček — zelená, žlutá, modrá, červená, hnědá a oranžová. A tak jsme vstávali brzo, chodili po cestách a škrábali se do krpálů. A bloudili, protože ani červené značky někdy nejsou tím, čím se zdají být — jsou zkrátka zelené. Krátká chlubící vsuvka — já sem říkal, že máme jít tamtudy, nevěřili mi, ale po překročení bludného kořenu a následném motání v kruhu jsme se tam vrátili… A kdo měl pravdu?


Samozřejmě, že já! A taky jsem se jako první vydrápal na horu s pokladem a Kobrštejnskou zříceninou. Přihlédneme-li k mé kuřácké „fyzičce“, byl to takový malý zázrak kvantové fyziky. A navíc nebyl poslední. Můj strážný aděl se zas’ jednou vycajchnoval a svou neviditelnou pravicí mě zachránil od pohromy. Zrovna jsem se vychloubal nad párem svých trekingových bot (jo, jsou to ty co jsem si koupil loni na podzim jako zimní obuv do města): … a navíc mají protiskluzovouuuuáááááá… zavrávoral jsem, sklouzl na zadek a jen těsně se vyhnul hrozivě trčící větvi… ehm… podrážku…


Nicméně o mou výchovu nemusíte mít strach, tužili jsme nejen tělo, ale i ducha. Probrali jsme toho vskutku hodně — od trojjediného boha, přes svatou trojici filosofů Freud-Jung-Hoegaarden, až po kruciální otázku starou, jako lidstvo samo. Tedy je-li historia magistra vitae kdo je otec? A neplatí náhodou i v tomto případě okřídlená lesní moudrost, že otec je vždy nejistý? A což teprve praděd?


Nevím… Nicméně vím, že takových víkenů bych potřeboval víc než jeden měsíčně. No, a po cestě zpátky do rodného kravína jsme poslouchali Medvídka Pů namluveného Markem Ebenem a já si zase slíbil, že se trochu polepším. Budu vstávat ráno místo dopoledne, chodit z práce večer místo v noci, nebudu tolik kouřit a hlavně se pokusím přestat dokola řešit věci, které stejně nevyřeším. První den se mi to dařilo měrou vrchovatou a navíc jsem konečně pojmenoval zlo.

Mějte se hezky, už se na vás moc těším.
fúctě mr. džouns, v. r.


Sometimes I need some time
On my own
Sometimes I need some time
All alone
Everybody needs some time
On their own

And when your fears subside
And shadows still remain
I know that you can love me
When there's no one left to blame
So never mind the darkness
We still can find a way
'Cause nothin' lasts forever
Even cold November rain…