Fandi, ale zůstaň člověkem…

aneb zápisky maniodepresivního fanouška.

Hraje-li se o mistrovství světa, musí jít všechno stranou. Je čas být zas’ jednou vlastencem a položit hlasivky, játra a plíce na oltář úspěchu. Vyměňovat si vítězné či soustrastné textovky, psát kamarádovi na služební cestě onlajn reportáž. Protože MY to dokážeme, MY vyhrajeme...

Ale jestli to ty nafrněný milionářský lemra nezvládnou, jestli to zpackaj’, tak je to jen banda namyšlenejch primadon bez srdíčka. Kde je ten autokar, propíchnout pláště! Inu, český národ je prosíravý a bratia nám to v baráži stejně natřou…

A menší krize, která do mě zasekla drápky v den velkého setkání, se, mrška, odmítá odebrat do věčných lovišť. Dva dny je mi naprosto skvěle, a pak se najednou smutek vkrade do hlavy a srdce. A následující ráno zae jako by nic.

A do toho se dějí divné věci, kulaté trojúhelníky, hranaté kruhy. Včera jsem potkal známého, co mě kdysi seznámil s My favourite mistake. Už zdálky se na mě culil a když přišel blíž, tak místo pozdravu povídá: Tak už si to slyšel? Tvoje „milá“ se rozchází. Skoro jsem měl pocit, že z toho má radost, kretén. Rychle jsem to odmázl, ale v hlavince mi to trochu vrtalo.

Ale co — Sometimes you’ve got to rewind to go forward. A tak jsem večer nad sklenkou kapitána usilovně přetáčel. Už delší čas nejde o ní, ale o princip. Hledání, zvony a filmové emoce. But I still haven’t found, what I’m looking for. Každopádně fakt, že za ten necelý rok stihla navázat a ukončit další vážný vztah, o něčem vypovídá. Jen bych měl poslouchat a v tomhle stavu nepít. Ne vždycky totiž o půlnoci najdu dobrou duši na lince. Pomohlo to moc, ale ne úplně. Ten večer jsem potřeboval někoho u sebe. A nejeden big hug…

Každopádně ráno potom jsem vstal a všechno zase bylo sluníčkový a kytičkový. Ukázkový případ maniodepresivních stavů. Napadlo mě, jestli bych se neměl na čas zavřít doma. Aspoň dokud se neuklidním. Jestli mě ty vztahy z půjčovny ve výsledku spíš nestahují dolu. Výhody jsou jasné. Příjemné večery a potřebné zjištění, že dokážu zabavit, zaujmout. A dobrých lidí nikdy není dost.

Jenže je to jen výpujčka. Jako když jedete na dovolenou, a pak se vracíte zpátky do práce. A až na výjimky má tohle půjčování citů stejný stejný průběh. Sblížení, euforie... a pak ochladnutí, když už jedna strana nechce investovat do cizího. Přátelství obvykle zůstává, ale není to zbytečné spalování energie — vysávám já je, nebo ony mne?

No... Od skutečných depresí ze zimy maj’ tyhle stavy daleko, ale... Je sakra na čase… Konečně prásknout do koní, přestat se ohlížet a zahodit klíč od věže. Přestat se bát a přestat krást. Vždyť můj poločas rozpadu se s koncem tohohle měsíce blíží. Deset malých černoušků bude kompletních, a pak ať si zaklepe na dveře. Nebude jí to nic platné, protože tam zůstane jen straka Lapka-chňapka se svým: Kdo tam, kdo tam?

Open to everything happy and sad
Seeing the good when it's all going bad
Seeing the sun when I can't really see
Hoping the sun will at least look at me

Focus on everything better today
All that I need and I never could say
Hold on to people they're slipping away
Hold on to this while it's slipping away…