pondělí, září 12, 2005

Tak to asi nebudeme kamarádi…

Škoda, i když si hrozná držka, začínalas’ mi být celkem sympatická.

Najít astrální dvojče je v mém věku poněkud vražedné. Místo abych v klidu trávil čas tam, kde lišky dávají dobrou noc, trávím večery a noci v barech pochybné pověsti. Nepamatuju se, kdy mi dal můj pravidelný volný týden takhle zabrat. A je to z velké časti i vina právě (S)ally.

Můžu tvrdit, že skoro nepiju. Sice budu důvěryhodný jako strýc Standy Grosse, ale bývávala to pravda. Tu a tam mi některý večer jakseříká sedl a můj pohár abstinence přetekl, jenže v přítomnosti Sally je z toho tařka pravidlo. A jako většina věcí, i tohle u nás platí obousměrně. Kdybych to někomu vyprávěl, kdyby nás někdo viděl dohromady, musel by si myslet, že jsme šťastný mladý pár.

Je to pár let, co jsem měl skoro takhle dobrou kamarádku. I když — průběh přibližování byl mnohem pomalejší a sex v tomhle hrál velkou roli. Pocit, že mi rozumí, jako nikdo z mých přátel, vydržel jen do doby, kdy dostala ten báječný nápad předhodit mi svou nejlepší kamáradku.

Na to jsem nebyl připraven. Pár dní se v tom od večera do rána hrabal a pak, pod tlakem okolností a tehdejších přátel, vyrukoval s obviněním z porušení pravidel spacího přátelství. A samozřejmě si to nenechal vymluvit. S nezávazným sexem byl konec a s přátelstvím na pár let taky. Ale jsem rád, že dneska se tomu společně dokážeme smát.

Se Sally je to jiné. A nejen proto, že jsem přece jen konečně trochu dospěl. Naše kompatibilita je nenormální a úmysly v zásadě čisté. Po necelých třech týdnech mám pocit, že se známe celý život. Kdybychom se potkali za jiných okolností, asi by z nás byl z nás skvělý pár. Jenže není a my se tím ani jeden netrápíme… Navíc se díky tomu neustále dostáváme do komických situací.

Smějeme se drbům, které kolují zatím převážně ze strany jejich známých (druhou stranu to teprve čeká ;), i vlastní hlouposti. Jako třeba při prvním přespávání v mém budoáru po jedné propité noci. Tolik nám oběma záleželo, aby ten druhý neměl obavy, že na něj budeme „něco“ zkoušet. Nebyl žádný důvod, šukání je pro děcka. A smát se v posteli je přeci tolik důležité…

Nicméně teď cítím povinnost zapůsobit alespoň trošičku výchovně. Musím vás varovat! Takovýhle typ vztahu neodvratně vede ke gigantickým účtům za telefon a alkohol, spánkovému deficitu a bolavým zádům z předvádění kotrmelců pozadu na dřevěné podlaze klubu. Navíc se to obrovské množství vtipných historek a zásadních postřehů sleje a vy si pamatujete jen pár výkřiků…

A z nich smysluplný příspěvek — který má ambice věcně vystihnout, co se vám poslední dobou děje — opravdu dohromady nedáte… A co je nejhorší? Jednoho dne zjistíte, že už vymýšlíte fórky, kterými pobavíte jen sám sebe, a že váš život začal žít vlastním životem… Takže pozor…