Rošťáci či rošťandy?

Člověk se má bavit, dokud je mladej…

Statistika nuda je — v názvech svých humoresek už jsem použil takřka všechna písmena. Takže dosud nepoužité R pro mě bylo jasnou volbou. A když už se opakuju — mám za sebou další hard day’s night week v práci. Znovu jsem se překvapil, že mě ještě dokáže otrávit, jak všechno dopadne stejně. Zase jsem makal po nocích, abych odvrátil hrozící průšvih a ostatní mě následně opět „podrželi“.

Ale aspoň mám bezva oslí můstek a můžu se nenápadně pochlubit, že tu s vámi jsem už rok. Můj historicky první — a hystericky hrozný — příspěvek byl navíc o tom samém: Jsem zkrátka měkkej a nedokážu v tom ostatní jednou vykoupat, i když by to asi bylo výchovné… Ale prý bude líp. Od příště! Nejvyšší se mi svěřil, že už neustoupí a nasadí leta slibovaný bodový systém za prohřešky a skluzy. Dopadne to jako vždycky. A jestli ne, tak se kluci a holky sežerou za živa. O peníze jde přeci až v první řadě. Hned po egu.

Dost mlácení prázdné slámy! Týden v izolaci — s přáteli jen na icq a telefonu — mě poněkud vyčerpal, a tak jsem musel pnutí v roli workoholika vyřešit přiměřeně ke svému věku a postavení. Zkrátka cíleně a pořádně ožrat držku. Samozřejmě souhlasila a můj osud byl zpečetěn. Nezastavil mne ani fakt, že jsme se s připojili k milé společnosti, která měla v poločase minimálně čtyřbrankový náskok. Nezbylo než povolat z lavičky pár dní nehrajícího kapitána Morgana, kterému naštěstí krátká přestávka jen prospěla. Vrátil se v oslnivé formě a soupeřovou obranou projížděl jako nůž máslem.

Dál už si pamatuju jen výjevy. Soupeř mě neustále hecuje hoď to do sebe, aby o pět minut později umístil epesní skleničku do své tašky. Zlé zaříkadlo práce málem způsobilo trvalé poškození restauračního zařízení, stůl byl naštěstí dubový a naše ruce pohotové. A následný přesun do Peach Pitu vypadal jako scéna z West Side Story sehrané na středoškolském večírku — někteří zúčastnění si navíc odnášejí nejednu pěknou vzpomínku (modřinu). Ono dělat andělíčky v našem věku… V After Darku jsme si o tom promluvit nechtěli, tak se radši zpívalo. Duo Ewan-Nicol díky nezapomenutelné interpretaci písně z Moulin Rogue rozdrtilo pět statných irů. Vaaaaaaaaaj das maj haaaaaaaart kraaj?

Ony dva panáky Becherovky za odměnu nám úplně neprospěly, tedy alespoň mně ne. Navíc obsluha nebyla naší produkci zrovna nakloněna, a tak nás se zavírací hodinou bez milosti vyhodila na ulici. Místní nájemníci byli na tuhle šau bohužel připraveni a náš výkon zřejmě po záasluze ohodnotili vajíčkem, které jako zázrakem dopadlo jen pár cm od nás. Taxík naštěstí přijel (jako) na zavolanou a o pár minut později už jsem spal, jako když mě do vody hodí. Jenže do vody nehodili mě, ale můj žaludek. Pomsta kapitána za smillnění s becherovkou byla krutá. A vysvětlujte tomhle stavu, proč jste tak hrozně opili něčí maželku… Kam se poděla stará dobrá presumpce neviny?