Many meetings

i know a girl called party, party girl…

Hrozící rozladěnost z neúspěšného pokusu o dobytí hradu se nedostavila. Nedostala chudinka šanci. Už hodinu po neúspěšné bitvě jsem totiž seděl s Ally nad řízkem. I přítel Kapitán se dostavil v životní formě. A tak jsme se za vydatné pomoci našeptávače-vrchního (už jen dva panáčky na každýho a máte hotovou lahev) mohli vzájemně obnažit až do morku kosti. Zkrátka vynikající večer s vynikající atmosférou — takhle si představuji v minulém příspěvku zmíněné souznění. Jen to není tak, jak by nezasvěceným mohlo připadat. Ale nevadí mi to.

Akorát jsem se následující den málem nevykopal z postele a při nákupu tisku a cigaret dal automaticky trafikantovi dýško. No nic. Na Střelák jsem pochopitelně dorazil pozdě, ale line-up byl naštěstí posunut, takže prvnímu setkání se Skřehulí už nic nebránilo. Resp. s jejich produkcí, protože moje sympatie si i díky nejen sportovně nadané bubenici získali už dříve. Fiksu se mi fakt líbil, má všechny předpoklady pro dobrého frontmana — nedbale elegatntí vystupování s rukama v kapsách a mikinu, kterou může mít v šatníku jen opravdový štramák…

Ale zlatý hřeb večera měl teprve přijít. Po dobré večeři a bouřlivé diskuzi o charakteru některých z vyvolených jsem opustil milou společnost a spěchal na bowling s Podnikavou dívkou z Mnichova. Ano, taky mám pocit, že poslední dobou jsem se trochu utrhl z řetězu cudnosti. Asi bych měl svůj blog přejmenovat na Dr. Jones a jeho ženy. Ale není to tak, jak to vypadá…

I když mohlo by. Narozdíl od našeho posledního setkání před cca měsícem, kdy působila „normáním“ dojmem — smypatická obyčejná holka — byla teď Podnikavá zářivým diamantem. Nevím, jak bych to vystihl, snad leda falešným slůvkem vymazlená — navíc s copánky a piercingem v jazyku. Těch 500 metrů od zastávky k herně se za jejím ladným krokem a klapáním podpatků otáčelo všechno s vrtibrkem a já byl rád, že jsme se tehdy potkali za specifických okolností. Vidět jí poprvé takhle, možná bych jí odsoudil jako luxusní milenku bohatého podnikatele. Nebo ne, ale těžko bych ji oslovil.

Takhle jsem si to fakt užil. Narozdíl od kastelánky jsem nebyl ani špetku nervózní, ba právě naopak. V koulení jsem exceloval a i v následné debatě jsem obstál. Že by byla ten mýtický případ hezké a „šlechtěné“ holky, která je navíc prima, schopná a sebevědomá, takže se jí „normální“ kluci bojí? I k tomu jsme se dostali a ochotně moji domněnku potvrdila ;). Oblíbený film je sice třeba Scary Movie, ale člověk, co má ty dva tak rád, nemůže přeci být tak špatný. Byť třeba není intelektuál.

Po třech vodkách s Redbullem (Podnikavá) a třech Gintonicích (Džouns) jsem jí chytil taxíka a s lehkým polibkem na tváři jsme každý zamířili svou cestou. Já domů spát a Podnikavá do LMB na ejtýs párty. Další důvod zlomit o ní hůl, jenže — před týdnem jsem se tam Mirkem nechal nalákat taky a ještě dneska mě z toho bolí za krkem. Uvidíme, jak bude tenhle střet dvou rozdílných vesmírů pokračovat…