Poraž strom, zbourej dům a podřež syna.

Byl to vynikající večer. Vše samozřejmě dílem náhody a neschopnosti říci ne…

Nemluvme o Willym Wonkovi, ani Karlíkovi a továrně na čokoládu. Johny Depp a Tim Burton jsou dle očekávání skvělí. Jenže tenhle den toho na mě bylo až přespříliš, a tak jsem se po promítání rozloučil, vyzvedl v kanceláři zapomenuté cédéčko a pokojně zamířil k domovu.

Cesta však vedla kolem blízké pizzérie, kde jsem se přichomýtl ke stolu s milým cizincem a jeho krásnou kolegyní. Během několika následujících minut bylo o mém osudu rozhodnuto. Jede se do Juldy-fuldy na oslavu narozenin Bohuše Matuše!

U fontány už čekala elitní sestava domácího šaubyznysu. Možnost poblahopřát mistrovu nástupci si nenechal ujít náš pan premiér, polonahé aquabelly, Petr Fejk, platinové silikonové blondýny, Vlastík Hárápes, Magda Malá, takymoderátor Zdeněk Mahdal a další celé i půlbrity. Aspoň že díky poněkud prořídlým řadám pověstné holubí letky jsme se konečně v klidu najedli.

Byla to párty jak z pestrého žurnálu, famózní herecké výkony na playback se střídaly jak na běžícím pásu. A pak nás naše pokušitelka představila krásné slovenské zpěvačce. Okouzlila mne na první pohled a já trouba si to nenechal pro sebe. Jenže hned jak pronesla první větu, díky čemuž jsem z krátkého vzplanutí okamžitě vystřízlivěl, kdosi rozpohyboval události špatným směrem a vesele si pustil pusu na špacír. A tak nám ona kráska začala zcela zbytečně vysvětlovat, že se sem přišla jen odreagovat a doma na ní kdosi čeká. A že ten kluk, co jí vede v objetí, je jen a jen kamarád…

Další události až příliš nápadně připomínaly typický (=špatný) český generační film poloviny 90. let. Večírek pokračoval ve sklepním studiu holešovického činžáku. Posezení na koberci, lahvové víno a popelník z plechovky od barvy. Zhulený mistr zvukař a jeho kamarádi, kteří se připitoměle usmívají nad nedomíchanými najazzlými tracky. Tyvole tydle hamondky jsou fakt trapný. Kurva, proč to doprdele nenatočíme celý naživo na jeden take? Jasně vole, na jeden mikrák, to bude hustý. Smích.

Nechyběla ani obligátni nasraná sestra s vlčákem a samozřejmě „naše“ zpěvačka s krásně vychlastaným chraplákem. S přibývajícími jointy nám pomalu začla odhalovat svůj pohnutý osud. Vyprávěla o princi Collinovi, který ji jmenoval zpěvačkou, a tak přestala pracovat. Každé ráno vstanou, vypijou kafe, vykouří jointa a pak hrají a zpívají. K obědu uvaří plněné papriky, otevřou si láhev vína, vykouří dalšího jointa a celé odpoledne pokračují v muzicírování. Jednou za měsíc Colin odehraje koncert a z toho pak žijí. A deska z barevné továrny už je skoro hotová… To se bude původní sestava divit!

Už jsem jen čekal, kdy řekne, že Collin napsal scénář. Ten scénár je moc dobrý. Jenže místo toho si přisedla, pohlédla na mě krásně smutnýma očima a řekla: pořád jen mluvím o hudbě, asi vás to nudí, ale je to můj život. Něžně mi stiskla ruku a pokračovala: nehněvaj sa, číslo ti nedám. A já — slušný hoch z dobrého chovu — vybuchl smíchy až o půl hodiny později na ulici…