Už len 22 dní…

a z obrazu zůstane rám…

Tak zase je dobojováno. A tentokrát bezezbytku platí – konec dobrý, všechno dobré. S výsledkem jsem spokojen tak na osmdesát procent, počet nocí za zářící obrazovkou se podařillo zredukovat na třetinu. Jediné, co mi kazilo radost, bylo několik již zmíněných výstupů Milky. Sice by mě mohlo těšit, že už je všem jasné, že to rozhodně není tím, že spolu neumíme komunikovat — jak se to snažil poslední 2 měsíce podávat Papež. Podpora, která se mi dostává od Marxe a Rumburaka, mě na jednu stranu těší. Ale pořád je mrzuté, že k tomuhle všemu vůbec dochází. Milka se prostě změnila, to už je neoodiskutovatelný fakt. Na svou funkci a postavení sebe s Papežem je řádně pyšná. V pořádku, ale proč to musí dávat najevo tím, že se povyšuje? Syndrom, kterému se bohužel nedá říkat jinak, než pinda z marketingu (vyjímkám, které potvrzují pravidlo se na tomto místě hluboce omlouvám), se u ní projevuje bohužel dost často.

Napětí mezi námi eskalovalo předevčírem. Milka nezvládla triviální operaci poslání něčeho někam a snažila se to hodit na mě, prý se mě ptala a já jí mylně informoval. Vysvětlil sem, jak to bylo, neuznala. Do rozpravy se vložili Papež a Marx, kteří byli té události přítomni. A dali jednoznačně za pravdu mně. Neuznala, prý jsme debilové a všechno překroutíme… A na můj dotaz, proč bych si asi vymýšlel a zatajil něco, co děláme 3x do měsíce mi odvětila, že jsem to udělal schválně, abych jí způsobil problémy. Měl jsem za sebou 5 hodin spánku a tohle byla už asi pátá libůstka, co mi ten den připravila. Snažil sem se ovládnout, počítal v duchu do desíti, do dvacítí, do dvaačtyřiceti... Znovu sem se pokusil vše vysvětlit, znovu zaútočila. Nadechl jsem se a ledově klidným hlasem ze mě vypadlo: Můžeš se přestat chovat jako pí*a?
Milka zbledla, zbrunátněla a chystala se na protiútok. Střídavě koukala na mě a na Papeže a čekala, že se vyjádří, že se jí zastane. Neřekl ani slovo. Pronesla tedy pár výhrůžek, typu ještě jednou to řekneš a postarám se, aby tě Papež potrestal, otočila se na žabce a odešla.

Mrzelo mě to, protože tohle prostě není můj styl. I když je to možná naivita, pořád nevěřím, že je zlá. A tímhle sem se snížil na její úroveň. Druhý den jsme to při večeři s Papežem řešili znovu a dokola. Je mi ho líto, i když by možná nemělo. Může si za to vlastně sám. Nicméně mě poprosil, ať se snažím být ten rozumější a moudřejší, i když, jak sám připustil, samotnému mu to občas dělá problémy. Překvapivě se k tomu prý ani slovem nevrátila, což je největší uznání chyby, jaké dokáže. No, prima – to sem zvědav, co vyvede dnes. No, měl sem kliku, předvedla něco podobného v bleděmodrém. Našla si první záminku, aby si znovuupevnila svoji pozici a mohla mě pořádně sjet. Jenže ouha, když vítězoslavně vytáhla mail, který měl prokázat mou chybu, tak se ukázalo, že to popletla sama. Nijak sem to nekomentoval a Milka se po návratu ze schůzky změnila k nepoznání. Vesele se mnou rozprávěla, dokonce si přišla pro radu. Tak snad to vydrží... Vlastně určitě, příští dva týdny se téměř neuvidíme.

A konečně se mi podařilo udělt oslí můstek k původně zamýšlenému tématu. Nevím proč, ale poslední dobou se mi to stane často. Chci napsat krátký úvod, ve kterém bych shrnul aktuální události a elegantně přešel k jádru věci, ale nějak se to zvrhne... Takže pojďme.

Od zítřka totiž budu zavřený se zápisky a knihami a budu se šrotit a šrotit. Naposled. Za 22 dní to skončí. Pokud vše dobře dopadne nebudu za 22 dní student. Nebudu mít slevy na MHD a lístky do kina. Budu platit nehorázně velké daně, jako vy ostatní. Za dvacetdva dní začne být práce oficiálně mým hlavním životním zaměstnáním. A vlastně tak přijde skutečná dospělost. ;) Všechno to, co jsem léta odsouval na dobu, až dodělám školu, bude najednou tady. Za 22 dní se konečně zbavím toho několik let odkládaného balvanu. Přes léto si odpočinu a na podzim čekám změny. Po Vánocích se totiž budu stěhovat do nového, vlastního bytu a čeká mě strašně moc zařizování a pořizování. A aby to nebylo tak jednoduché, tak příštích 22 dní musím mimo učení normálně pracovat. Nevím, jak moc se tady budu vyskytovat, ale jestli se z toho nezblázním, tak za 22 dní se vrátím silnější, než kdy před tím — konečně budu mít papír na hlavu, průkaz původu :)

No, možná spíš za 23, protože případný úspěch se musí pořádně zapít.