Smíření

to je to slovo, to je ten hit!

Z příjmeného a podnětného večerního icq rozhovoru se mi do hlavy usadila jedna věta. V některých chvílích je lepší nevysvětlovat, ale jednat. Lepší je být za debila, než za většího debila. Jo, to totiž byla moje alfa a omega letošní zimy. Vysvětlovat, vysvětlovat, přesvědčit všechny, jak to tenkrát bylo. Možná kvůli egu, možná kvůli klidnému spaní. Nejspíš abych se zbavil toho hrozného pocitu bezmoci, že mi není poskytnuta možnost ozřejmit některé události, a že jsem žalován, souzen, odsouzen a perzekuován nedávno nejbližšími v mé nepřítomnosti.

Alfou a omegou jara a nastávajícího léta se stává smíření. Smíření s tím, že někteří lidé si vytvořili svoji pravdu a já už s tím nikdy (v horizontu pár let) lautr neudělám. Smíření s tím, že jsem neposlouchal ty, kteří mě varovali a měli pravdu, kterou jsem veděl a nechtěl přijmout. Smíření s tím, že i když jsem racionálně věděl, že něco nemá cenu, že to, co dělám nikam nevede, stejně jsem se za tím hnal do úplného zničení. Smíření s tím, že existují lidé, kteří si svou životní bolest prostě budou léčit na jiných, i když nejsou zlí. Smíření s tím, že je z tohohle kruhu prostě nemůžete dostat, i přesto — nebo právě proto — že jste moc blízko jeho středu. Smíření s tím, že nedokážu pomoct, protože to nejde. Smíření s tím, že jsou lidé, co v zájmu ochrany své osobní integrity dokáží hrůzné věci. Smíření s tím, že každý další krok co udělám, může být ta největší chyba, kterou už nepůjde napravit. Smíření s tím, že když je někdo tak trochu svině, tak se nemůžu spoléhat na to, že zrovna ke mě se bude chovat jinak, i když tomu tak dloho bylo. Smíření s tím, že i peklo může zamrznout a jabka pojedou na intelu. A smíření s tím, že jestli budu místo učení přemýšlet nad smyslem života, vesmíru a vůbec, dopadnu u zkoušky bledě.

A vy se laskavě smiřte s tím, že i když to naše dnešní vyprávění může vyznívat negativně či sebemrskačsky, je veskrze velmi pozitvní. Teď už mi jen zbývá smířit se smiřováním a všechno bude, jak má být…