Under pressure

Den, na který chci co nejdříve zapomenout.

A to všechno začalo TAK pěkně. Po čtrnácti den jsem si včera opět osvojil rodiné fau-vau, abych mohl do kolbenky dojíždět v pohodlí. Náladu mi nepokazil ani inteligent, který obsadil mnou poctivě zabookované parkovací místo, takže sem musel půl hodiny čekat, jestli se ho milé recepční podaří sehnat... Potěšila mne kolegyně laňka, která se mi při jedné kuřácké pauze svěřila, že se vrátila ke svému zajíčkovi.

Zato Papež... Už třetí den po sobě přišel do práce zjevně nevyspalý a dost nevrlý. Předevčírem jsem spolu s ním a jeho Milkou absolvoval společnou procházku, která se po pár minutách zvrtla v celkem brutální hádku. Milka mě začíná skutečně srát. Daří se jí zavádět v našem týmu praktiky, o kterých sem si myslel, že se jich dokážeme vyvarovat… Jasně, čekal jsem, že pokud uspějeme a budeme se nadále rozšiřovat o další a další lidi, jednou to přijde. Místo osmi nás bude časem třeba patnáct, dvacet, a pak se přátelský duch holt vytratí. Někteří z nás si budou vykat a potkávat se budeme jen u jídla nebo na poradách.

Ale že si Milka bude hrát na buzerujícího „šéfa“, i když je oficiálně na stejné úrovni s ostatními, že se v ní záhy probudí pocit důležitosti a nepostradatelnosti — když něco já potřebuju, musí to být okamžitě, když ode mne někdo něco chce, musí počkat, až budu mít čas, že se ještě prohloubí její komplex nedoceněnosti, že i s Papežem jedná stylem — co bys navrhoval? to ses posral, já to chci takhle, takže to buď odsouhlas, anebo si to udělej sám, tak v to sem opravdu nedoufal. No a Papež jí částečně celkem brání, je to přece jen jeho přítelkyně, a částečně si jí před námi všemi vychutnává. Takže atmosféra je místy opravdu vynikající.

Dneska už toho měl evidentně plné zuby, a tak když se Milka odpoledne konečně trochu zklidnila, začal být milý na všechny ostatní a obzlášť na mě. Zase se dostáváme do skluzu — přece jen je nás míň než by bylo třeba. Ale vždyť já jsem ten, kdo to spolu s ním nejvíc odnese, kdo zase bude trávit v kanceláři víkendy a noci. Jenže protože náš vztah byl dlouhá léta velmi blízký, dovoluje si ke mně o hodně víc než k ostatním. Vím, že to tak většinou nemyslí, že prostě jen potřebuje někde vypustit páru, ale dnes to opravdu příjemné nebylo. Nenechal sem si to líbit, a protože narozdíl od dřívějška na něj mám taky svoje páky, zvrhlo se nám to v celkem výživnou hodinou přestřelku na icq.

Ač jsem vcelku mírumilovný člověk a nepřeju ostatním nic zlého, doufám, že se jejich vztah s Milkou co nejdříve změní. Buď se ona rapidně zklidní, což nepředpokládám, nebo ať se brzy rozejdou a bude klid. Za poslední měsíc vidím krásnou analogii s jeho minulým vztahem s manažerkou. Ač nebyla tak schopná jako Milka, jeho neustálé špičkování až šikanování v poslední fázi řešila alkoholem a souložením s příhodnými oběťmi; nikdy si ale nevylévala svoje neštěstí na ostatních, nehysterčila a nevyhrožovala.

Než se něco stane, musím si na tohle zvyknout. Musím se srovnat s tím, že je mezi námi někdo, koho nezajímá společný výsledek, ale jeho osbní zásluhy... A pokud se situace bude nadále zhoršovat, nasadím zbraně mnohem většího kalibru. Milka si vůči mě taky nebere servítky. Na její památnou větu uprostřed našeho vzájemného špičkování — tos přesral, přeju ti, abyste tě **** opustila — jen tak nezapomenu. Anebo se na to vykašlu a udělám to, co jsem měl v úmyslu už v lednu. Velká tlustá čára a odchod jinam. K tomu, abych abych rozbíjel jejich „vztah“ se nesnížím. I když by k tomu stačila úplná maličkost — informovat Milku, na jakéže schůzce byl vlastně Papež minulé úterý v podvečer.