Někdy stačí fakt málo…

… a zase je dobře.

Přes víkend jsme si všichni asi docela odpočali a před závěrečným maratonem se v kanceláři rozhostila stará dobrá příjemná pracovní atmosféra —jako před měsícem, když jsem se konečně přistěhoval za ostatními a Milka byla nemocná. I mně se podařilo v neděli načerpat síly a optimismus (o tom někdy příště) a konečně jsem našel potřebný pracovní rytmus. Navíc sem odevzdal svoji závěrečnou školní práci…

Dobrý pocit mi nezkazilo ani zjiíštění, že proti původním předpokladům (nebo spíše touhám) se bude příští uzávěrka křížit s mými státnicemi. No, budu muset fakt zabrat, abych to obé zvádl se ctí. Přemýšlím o nějaké výpomoci, tip už mám, tak uvidíme, co na to ten dotyčný :).

Příjemným zpestřením byla taky návštěva Mae. Přišla podepsat smlouvu a odnést si výsledek svého účinkování. Zrovinka včera mne napadlo, že už sem ji neviděl ani nepamatuju. Vytáhla mě na rauchpauzu a příjemně jsme si popovídali. Vyptávala se, jak se mi daří a co pořád dělám, a když sem ji všechno vyložil (nová práce, strašně práce, státnice, koupě bytu, sdílení fauvau, jak chodím cvičit, na skvoš, učím se pít apod.), tak s úsměvem konstatovala, že se ze mě stává dobrá partie. Od milé, pohledné a chytré to potěší dvojnásob, i když je trvale zadaná ;).

Další příslib lepších časů přišel večer. Protože byl Papež dneska zase jako ten starý dobrý Papež, který byl pro mě dlouhou dobu skoro jako brácha, nabídl sem mu odvoz domů, když už teda tak lilo. Pořád mu úplně nerozumím. Proč nemůže být takový pořád? Proč má tu a tam tendence zle se vysmívat lidem a nevidět, že jim to ubližuje. Většinou to je sranda, ale občas to prostě přehání. Člověk s jeho inteligencí přece musí vědět, že různí lidé se staví k různým situacím jinak než on a že to neznamená, že jsou demetní. Proč sakra občas totálně postrádá potřebnou míru empatie. Jasně, na tom dobře vycházet skoro s každým není nic zlého, ale utužovat vztahy tím, že využívá informace, co byly určeny jen a jen pro něj není zrovna košer. Pomalu ale jistě docházím k přesvědčení, že si nese životem dost velkej komplex. Musím se před ním mít na pozoru, v takovýchle chvílích bych se mu zase s chutí otevřel, jenže by se to zase mohlo obrátit proti mně…

P. S. Jediné, byť očekávané, zklamání mi připravil Dan. Po týdnu na suchu opět dorazil pod vlivem...