Jaro se vrátilo!

a já se vracím s ním…

Dlouho jsem tu nebyl, poslední měsíc se interval mezi jednotlivými zápisky neustále zvětšoval. Většinu času sem trávil prací, rozjíždíme nový projekt a všechny síly bylo třeba vrhnout tímto směrem. Domů jsem se vracel vycucanej jako mycí houba na poušti. A když se podařilo — po týdnu 16ti hodinových pracovních dnů — vše dovést ke zdárnému konci, zkolila mne chřipka.

Když sem po pár dnech vylezl z postele a bytu, okamžitě mě to pohltilo. Asi stárnu a jsem sentimentální, ale jaro je prostě jen jedno. Teplo a vlahej vzduch, co krásně voní. Narozdíl od jiných netrpím jarní únavou, naopak jaro mě probouzí ze zimního spánku, který byl letos obzvláště hluboký. Ale to je všechno dávno pryč. Konec smutku, konec trápení, konec apatie. I když nic už nebude stejné jako předtím... „Jak se dá navázat na starý život? Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že vrátit se už nejde? Jsou věci, které ani čas nenapraví. Některé rány totiz zásáhly příliš hluboko a zůstaly v nás.“ F. B.

Příchod jara a úspěšné dotažení nového projektu se muselo pořádně oslavit — odnesl to jarní Sázavafest, rum s colou a moje peněženka ;) Ovšem celkem vzato to byla jen taková kvalifikace, skutečná celebration-party mě teprve čeká příští týden...