Dokonáno jest!

Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!

Přátelé, ano — po dvou měsících útrap a odříkání jsem konečně dokončil své epochální veledílo. Vím, že jsem se zde už před cca měsícem chvástal, že už vidím světlo na konci tulelu, nicméně tvůrčí krize, lenost, hromada práce a zase lenost mi nedovolily dokončit poslední část mé závěrečné školní práce dříve.

A přitom stačilo tak málo — vyměnit ponuré prostředí našeho doupěte za útulný krb rodného — řízky a dobrým vínem oplývajícího — kravína. Za čtyři, pět hodin bylo hotovo. A to jsem ještě stihl shlédnou můj oblíbený sitcom — Otázky Vaška Moravce. Standa vyskakoval jako čertík z krabičky, durdil se, vztekal a byl opravdu, ale opravdu roztomilý. Laskavy divák mu to rád promine, vždyť Zdeněk, Jarda, Slávek a další kluci socánkovský udělali z naší země šampióny střední Evropy. Zbývá už jen obhájit titul mistrů světa ve skoku pro něco.

Což ale není nic ve proti mým milým frantíkům. French working class (nebo spíš French striking class, jak je trefně překřtil jeden kamarád z Anglie) se opět blýskla. Tentokrát stávkují zaměstnanci pohřebních služeb kvůli velkému poklesu mrtvol za poslední fiskální rok. Národní epidemie chřipky se letos nedostavila, tak co takhle revoluci, kluci? A pak že život není žádná legrace.

I když s výletem na Křivoklát se to opravdu srovnat nedá. Dobrou noc a Slunce v duši, jdu taky pást kozy a ovečky.