sobota, února 19, 2005

Panoptikum noční pražské MHD

aneb ošklivý, zlý — širokospektrálně nepěkná věc.

Moje zubní avantýry vesele pokračují... Kráter po zlomené pětce se se ještě nezahojil a navíc se přidal zánět v dásni na druhé straně — výsledek? 4 dny jsem nemohl kousat a živil se jen tekutou stravou. Širokospektrální antibiotika naštěstí spolehlivě zabírají, a to úplně na všechno — toxoplasmózu nevyjímaje. Ale ty vedlejší účinky... Když pominu nezanedbatelný vliv na trávicí a vylučovací soustavu, zbývají ještě poruchy paměti a odbourávání alkoholu. Alkohol v malých dávkách mám sice povolen, leč účinky jsou smrtící.

V pátek jsem za večer vypil slovy jedenapůldvanáctky a několik litrů nealka. Ze začátku se všechno zdálo normální, ale už po cestě domů se začly dít takřka zrůdné věci. Poslední tramvaj sem doběhl tak tak, oprávněně jsem se usadil do místa pro invalidy a naproti mne seděla velmi zvláštní dvoumetrová krasavice... Během pár minut jsem bezpečně věděl, co se mi na ní nezdá, a když zvedla telefon a začla ševelit svůdným baritonem, bylo jasné, že moje nejhorší obavy se naplnily. Dokončila hovor a sladce se na mne usmála: Ahoj zlato, kampak máš namířeno? Na(ne?)štěstí jsem zrovinka vystupoval. Prrryč! I v druhé tramvaji jsem měl štěstí — skinehead v růžové péřovce se vášnivě líbal s dredatou intelektuálkou s batikovaným batohem, opodál hráli dva podroušení páni v uniformách dopravních podniků karty, kousek od nich starší dáma, která zná sprchu evidentně jen z vyprávění, vydávala neartikulované skřeky a celou elitní společnost vhodně doplňovala parta luxusních homellesáků s třemi vlčáky a jídlem z !KFC!. Připadal jsem si úplně ztracen…

Konečně mě tramvaj vyplivla před domem. Usnul sem natotata, ale ráno se probudil stále lehce podroušen a poněkud vyveden z konceptu. Ještě že doma existují jistoty, o které se může člověk opřít — například spolubydlící Dan. Když jsem předchozí večer opouštěl náš budoár, odházel se mnou, že jsi jde pro cigarety... Nezklamal ani tentokráte — dorazil asi ve 3 ráno, a o tom, kde byl a co tam dělal, nemá ani páru.