Nikdy nevyslovuj svá přání...

mohla by se ti totiž splnit…

Teta Kateřina by měla radost. Přísloví nejen napoví, ale v mém případě i vyhoví. Například v půlce ledna si takhle vykračuji štramáckým krokem jarní Prahou, kytičky kvetou, ptáčkové zpívají a tu si zamumlám pod vousy Teda to je fakt zima na ****, copak nemůže jednou normálně sněžit a mrznout. Střih — o měsíc později se bořím v sálovkách sněho-bahení břečkou, nohy mokré až promrzlé, každý pátý krok uklouznu a nadávám jako Špačkův syn-skvoter a mumlám si pod dredovaté rampouchy: už aby bylo teplo…

Koncem loňského listopadu sedím denně dlouho přes lidskou pracovní dobu v kanceláři a dodělávám zakázku, která je předem odsouzena k tomu, že nebude nikdy zaplacena. Na naléhaní rodičů a sdružení přátel školy Džounsi, když už začneš psát závěrečnou práci? odpovídám pořád dokola — rád bych, ale copak nevidíte, že pro samou práci nemám na práci čas? Střih — o dva měsíce později zoufale bloudím mezi regály akademické půdy městské knihovny a psychicky se připravuji na muka, která mě další cca měsíc čekají. Konto se skví vysokou částkou se záporným znaménkem na začátku, lednice je prázdná a postel studená. Příštích 30 dní mě čeká očistec. Dnes už vidím světlo na konci tunelu — už jen pár stránek a bude vymalováno. Leč následky jsou kruté a návrat do normálu bude dlouhý a bloestivý. Lehkost, chytrost, šarm a ostrovtip, tedy vlastnosti, které můj mluvený, jakož i psaný projev vždy zdobily, jsou tytam. Deformován zákonitostmi závěrečných prací generuji zásadně dlouhá, silně rozvitá a košatá souvětí postrádající nejen humor, ale také hlubší mravní opodstatnění. Je to tak, stává se ze mě bezvýznamný pisálek XY, který čeká na nabídku vydavatele, který praští o stůl tučnou smlouvou a poručí Vybli bibli. Amen

P. S. Jak praví klasik, Češi jsou národ prosíravý, a tak celý svět kouká, co jsme zase kde vymňoukli. A že je to pohled k nezaplacení — příruční vařič vs. Chile — 100 000 000:0. Bravo!

P. P. S. Laskavý čtenář promine, že jsem si přisoudil vous, ačkoliv jsem neustále hladce oholen. Použít tento atribut mužnosti jsem považoval za nezbytné pro lepší vykreslení duševních pohnůtek našeho hlavního hrdiny.