Na svatýho Valentýna

stala se nám z džounse bytná!

Není nad rýmy a vtipnost za každou cenu. Jenže důvod k oslavě je tentokrát nasnadě; škoda že na antibiotika, co počínaje dneškem beru kvůli zánětu dásní, nemůžu pít... Ale k věci — úmorná jednání s bankou, developery a já-nevím-ještě-s-kým-vším přinesla očekávané ovoce — ruka je v rukávě, podpis na smlouvě o smlouvě budoucí pomalu zasychá, hypotéka v potřebné výši mi bude překvapivě přiznána, a kolem letošních Vánoc bych se měl stěhovat do svého. Peníze na akontaci si pujčím od strýce :-).

No, užil jsem si spoustu legrace — například s mým daňovým přiznáním za rok 2003. Jelikož jsem pracujícím studentem-externistou na volné noze, nemám pravidelný a už-vůbec-nečistý příjem. A i když by ročně vysomrovaná částka měla na rozumnou hypotéku vystačit, díky optimalizaci mého geniálního daňového poradce jsem způsobil kolaps pracovních sil v několika velkých bankovních ústavech. V jedné bance mi vypočítali čistý měsíční příjem 3 700, v jiné sem zahltil jejich hypoteční kalkulačku natolik, že se málem zřítila celá síť ;). Ale jak už víte, nakonec jsem slavil úspěch a spolu s tátou jsme absolvovali 3hodinové závěrečné jednání s dvojicí protřelých obchodnic-odbornic… Jejich pronikavé hlasy budu slyšet v hlavě ještě dlouho. Škoda, že jsme nepřizvali brášku-ekonoma, který ovládá jejich ptydepe dokonale, výsledek mohl být opačný — my bychom odcházeli ještě vítězoslavněji a milé dámy by netušily, čí vlastně jsou. Jako ta epesně nastrojená romka, co dneska v poledne podřimovala nad Bleskem v mekáči u anděla...

P. S. Bůh ochraňuj všechny zamilované, neb jim jest otevřeno království nebeské.