Zdravý, nemocný, vlastimilený vol. 2

Den, kdy sem si začal více vážit žen.

Začátek nového roku je příhodný k provedení generálního úklidu ducha i těla. Zdravý duch se pomalu navrací sám, leč tělo si žádá drobných korekcí. Po 4 měsících jsem proto opět navštívil svoji oblíbenou zubařku. Já vím, zdálnivě to zní jako protimluv, ale po všech strastech a utrpení, které jsem od malička v různých zubařských křeslech zažil (s velkou láskou obzvášlě vzpomínám na tátova známého zubaře-cholerického sadistu), má tato dáma v mém srdci a ústech pevné místo. Díky její dlouholeté tvrdé práci mám chrup v pořádku jako každý druhý pětatřicátník. I dnešní kontrola proběhla nad očekávání dobře — žádné oblíbené hlubinné kazy, žádné záludné záněty v dásni, jen jedna malá úprvava prasklé plomby. Paráda.

Zato v pondělí mě čeká zásadní a dlouho odkládaná prohlídka ehm… podvozku. Ona náhle objevená přebytečná věc sice nemá na funkci rostlináře vliv, ale je třeba jí odborně prozkoumat a potažmo zničit! Můj ornitolog je naštěstí sympaťák od pohledu a k pacientům se chová velmi jemně a vybíravě. Při první návštěvě před cca půl rokem jsme si krásně popovídali jako rovný s předkloněným — Tak pane džounsi a teď se mi tady pěkně ohněte přes postel. (Za zády je slyšet šustění gumových rukavic, zlověstně rytmické klapání lékařských přezůvek se pomalu blíží…) Táák... A teď řekněte, bolí to tady? Ugh. A tady. Uhm. Dobrá dobrá, ještě se podívám o kousek níž, co tady? Mughummmmmm. Tak a teď se můžete obléknout, je to jasné, vaše bolesti pocházejí od páteře. Nenoste těsné prádlo a kalhoty a hlavně — žádná jízda na kole. Erm, děkuji. A aby té slasti nebylo málo, v celém špitále nebyl na jediných pánských záchodcích toaletní papír.

Proto se není čemu divit, že se na další návštěvu tohoto milého člověka opravdu těším. Držte mi palce, doufám, že neskončím jako Steve ze Sexu ve městě...

P. P. S. (Paranoic Post Scriptum) Řada událostí a osob je skutečných, takže pokud náhodou tušíte, kdo jsem, nebo jste se dokonce v předchozích řádcích poznali, a máte neodkladnou potřebu se s tím někomu svěřit, svěřte to, prosím, nejprve mně. Děkuju.