Walk on!

Statečnej, prosim tě, prosim tě buď statečnej.

Od začátku prosince mi trochu hrabalo. Očekávanej rozchod přinesl nejdřív velkou úlevu, ale kolem Vánoc mi to přerostlo přes hlavu a já se z toho ne a ne vzpamatovat. Hlava mi hučela jak včelín, pořád samé kdyby, co by, co kdyby, co sem mohl udělat líp, proč je to tak a tak, proč sem dělal a říkal tohle, když sem si myslel něco jiného, proč sem si myslel to a to, když sem dělal úplný opak? Proč mi nikdo nechce věřit, že tohle nejsem já, že to byl jen výsledek dlouhodobější krize.

A výsledek po měsíci? Lehké ztrapnění se u ní i části svého okolí. Tolik sem se zamotal do vysvětlování a přesvědčování všech, proč dělám to, co dělám a proč je důležitý vědět to a to, že sem nedokázal přestat. Byl to až trochu masochismus. Čím víc sem cejtil, že sem za blbce, tim větší byla moje potřeba ospravedlňovat se. Přitom do toho nikomu nic nebylo. Věděl sem, že se chovám jako blázen, ale bohužel nedokázal přestat. Bludnej kruh, kterej mě pěkně odrovnal... Neposlouchal sem toho, kdo mi údajně říkal pravdu, protože sem myslel, že to je jen jeho další hra, aby mě z toho dostal. Částečně to tak bylo. Částečně ale porušil slib a vypustil ven co neměl. Možná jsem to tušil, nevěřil jsem mu a nechtěl rozuměr — dával sem radši přednost těm, co mi říkali pro mě milejší verzi příběhu, ale za mými zády si prý stejně ťukali na čelo. A hlavně sem neposlouchal sebe…

Zastavil sem se sice pozdě, ale přece. Holt moje zoufalé snažení vedlo k tomu, že sem pro ní jsem teď zoufalec, s kterým nemá důvod prohodit pár slov. Částečně to je taky její oblíbenej způsob, jak se zbavit nepříjemnech problémů. Chvílema jsem si přál dokázat to taky, ale na druhou stranu, proč bych to dělal, to nemám za potřebí. Jojo, tak moc jsem to chtěl dořešit, uzavřít, vysvětlit svoje činy a doufal, že budeme přáteli. Bohužel nevhodným způsobem. Bylo to moje ego versus ego její, a protože je mnohem lepší manipulátor, tak sem prohrál. Vadilo mi vidět tu, kterou jsem měl rád, a pro níž jsem byl jeden čas ten „poslední“, jak mnou teď opovrhuje a potvrzuje si, jak dobře udělala… A přitom je to vlastně jedno, ostatně když celkem objektivně srovnám naše přístupy k životu a schopnost být s někým pohromadě, tolerovat jeho problémy a překousnout i špatný vlastnosti, tak moje vyhlídky jsou neskonale větší ;) Nu, každopádně jsem si dal pořádnou ťafku. Byl jsem chytrej před tím, jsem chytrej po tom... Příště budu chytrej i při tom. ;)

P. P. S. (Paranoic Post Scriptum) Řada událostí a osob je skutečných, takže pokud náhodou tušíte, kdo jsem, nebo jste se dokonce v předchozích řádcích poznali, a máte neodkladnou potřebu se s tím někomu svěřit, svěřte to, prosím, nejprve mně. Děkuju.