Tell me why, i don’t like mondays?

Víkend končí, víkend končí, víkend končí — týden začínáááááá.

Víkend byl jedním slovem prima. V pátek jsem, i přes značnou únavu ze zážitků minulých, prožil velmi příjemný večer s =M= a Mady. Kdo by to byl řekl, jak důmyslné mohou mladé dámy být, chtějí-li něčeho (nebo někoho) dosáhnout, že svět je ještě o kus menší, že i muži mají „své“ sny a že i v naší matičce neumějí korektně servírovat Hoegaarden. Ve společném objetí jsme se doprovodili na tramvaj a po pár zastávkách se rozloučili v očekávání dalších zážitků ;).

Víkend byl jedním slovem poklidný a druhým hektický. V sobotu jsem velmi citlivě a diplomaticky oznámil Danovi, že si za mě bude muset najít náhradu. Neřekl sem mu samozřejmě všechny důvody na plná ústa, ostatně jeho život je jen jeho věc. Ještě chvíli mě přemlouval – jak si můžu být tak jist, že mi tahle změna opravdu prospěje. Inu, prospěje, tím sem si jist. A ačkoliv původní nabídka na vskutku snobsky luxusní bydlení se pomalu rozplývá, neklesám na mysli. Ostatně jinde to horší být nemůže… A už vůbec ne na návštěvě u sličné kamarádky-terapeutky. Kdysi dávno mne „léčila“ velmi intenzivně, leč časy se od té doby změnily, a tak jsme strávili příjemný večer nad vínem, drby, becherovkou, nespravedlností života a složitostí mezilidských vztahů ve vší počestnosti. Přiopil sem se jen lehce, ale o to upřímněji, a tak sem se po návratu jen těžce pokoušel o plnohodnotnou icq konverzaci, promiň ;). Ale spalo se mi pěkně, jen kdyby mě ve 3 ráno nevzbudil těžce podroušený Dan, který se 20 minut marně pokoušel terfit klíčem do zámku a tělem do dveří. Tenhle měsíc už popáté. Navíc dokonale vyluxoval ledničku. Grrrrr. A ráno si to samozřejmě vůbec nepamatoval.

Víkend byl jedním slovem náročný. V neděli ráno mě pěkně prohnal pan Becher, odpoledne pak kamarád Michal na skvoši. Při vší skromnosti musím říct, že ač jsem lepší, tak ten den jsem prohrál zaslouženě. Jak praví klasik – servíroval sem hůř než Saturninova babička. Dobře mi tak, nemám myslet na kraviny…

P. P. S. (Paranoic Post Scriptum) Řada událostí a osob je skutečných, takže pokud náhodou tušíte, kdo jsem, nebo jste se dokonce v předchozích řádcích poznali, a máte neodkladnou potřebu se s tím někomu svěřit, svěřte to, prosím, nejprve mně. Děkuju.