Talk to me, now I'm older.

místo práce legrace | zase si vařím | prrrrryč! | laňky a jiná vysoká | 72 stupňů pillsnera

To byl zase včera den. Vstal sem poměrně brzy — čekala na mě hora práce. Ale původní plány vzaly samozřejmě za své, odpoledne jsem raději absolvoval 2 kecací schůzky a pak hurá domů! Nakoupit a uvařit si pořádnou večeři. Nevařil sem si snad měsíc a půl, nebyla uklizená kuchyň ;). A taky nálada — vlastně posledních pár týdnu sem žil v mírné apatii, těžko sem hledal motivaci k nezábavným leč nutným činnostem typu domácí práce, nakupování, vaření a udržování pořádku vůbec.

Je to tady, už to vím. Co nejdřív se přestěhovat musím. ;) Zjistil sem, že k tomuhle bytu nemám žádnej vztah (vzal sem to tehdy vlastně z nouze), necejtím se tam jako doma, nemám s ním spojené skoro žádné hezké vzpomínky (spíš samý hoodně smutný), nemůžu si tam ani s klidným svědomím někoho přivést. Spolubydlící je sice „v pohodě“, ale jeho sociální návyky mě totálně odrazují od jakýchkoliv pokusů udělat z toho místa domov. Zkrátka se svým životním stylem padni kam padni nemám dost energie řešit cizí problémy — humus (a když říkam humus, tak myslím opravdu HUMUS), alkoholismus a neustálou hrozbu vypovězení smlouvy kvůli neplacení nájmu. Jedna slibná nabídka je na cestě, uvidíme po víkendu. Padne-li, budu hledat jinde... Jsem pro každou špatnost, navíc umím vařit a vlastním luxusní soupravu domácího kina.

A teď slíbená odvaha pod palbou. Večer jsem trávil velmi kulturně v příjemné společnosti dvou milých dam – říkejme jim třeba laňka a žirafa. Koncert mne přílíš nezaujal, i přes opravdu sympatické vystoupení kapely jsem se medokázál přenést přes šílenej nával lidí. Zato pak. Totální smršť — alkohol, drby, společenská konverzace na volné téma (holení pohlaví, anální sex, urologické a podobně perverzní zážitky), výbuchy smíchu, vtipné i nechutné narážky a sympaticky kamarádské laškování. Ono šest dvanáctek nalačno je přece jen 72 stupňů lihoviny. A tak se stalo, že jsem se ve 4 ráno ocitl v útulném bytě ve spárech téhle nerozlučné a neuvěřitelně se doplňující dvojice. Konverzace pokračovala až do šesti do rána, kdy jsme za hlasitého smíchu všichni usnuli na posteli velikosti 1 a 1/2. Bylo hezký neusínat sám, tak dobře sem se dlouho nevyspal, přestože to trvalo jen necelé čtyři hodiny a místa bylo pomálu.

Domů jsem dorazil v poledne, osprchoval se a vyrazil do práce. Úkoly, na které sem si nechával celý den jsem sfouknul za 3 hodiny. A za chvíli mě čeká příjemný večer ve společnosti mojí oblíbené bloggerské dvojice, jejíž půlku už trochu znám. Sem v útlumu, takže budu perlit jako zamlada....

P. S. Původní záměr atakovat tímle příspěvkem 200 slovní hranici trochu nevyšel, snad příště.

P. P. S. (Paranoic Post Scriptum) Řada událostí a osob je skutečných, takže pokud náhodou tušíte, kdo jsem, nebo jste se dokonce v předchozích řádcích poznali, a máte neodkladnou potřebu se s tím někomu svěřit, svěřte to, prosím, nejprve mně. Děkuju.