Let’s get it started again...

Zakupujte jízdenky na další, prodlouženou jízdu!

Jak jednou řekl jeden kamarád – na novej rok jsme všichni o rok starší ;). A já opravdu jsem, nedávno jsem oslavil čtvrt století. Poslední půlrok mi dal pořádně zabrat, všechno šlo pole Murphyho co se může pokazit, to se pokazí… Ale aspoň mi to konečně pořádně otevřelo oči. Chtělo by to pořádnou blogovou terapii, leč nemohu — mám strach, že by se to dostalo do nepravých (nemravných?) klávesnic a monitorů. Ostatně jak praví můj oblíbený Woody Allen: To, že jste paranoidní ještě neznamená, že vás někdo nesleduje. Nicméně onomu špiónovi už jsem na stopě a brzo to s ním definitivně vyřídím ;). Je to vlastně klasickej problém, s nímž se asi potýká velká řada z vás. Když má člověk utajený blog a přitom žije v okolí dalších blogujících či blogůznalých jedinců, kteří netuší, je potřeba dávat si pozor buď na pusu nebo na klávesnici. A protože si obecně dávám málo pozor na pusu... ...musím jít brzo k zubařce.

Ale co nadělám. Kdo se bojí, sere v síni.