How does it make you feel?

Hlubokomyslná úvaha (nejen) o křemíkovém nebi…

A je to zase tady... Po letech se se loučím se starým počítačem a začínám si zvykat na nový. Jako každý mac-user chovám ke svým miláčkům hluboký citový vztah, loučení bude bolestné, alespoň že přechází do dobrých rukou. Je to vlastně totéž jako se přestěhovat či navázat nový vztah, během konce vztahu současného. Ze starého počítače, bytu či vztahu odnáším jen důležité (a do budoucna potřebné) věci a zbytek navždy zmizí v propadlišti dějin a pevných disků. Nový začátek, nový start s čistým štítem, ale s cennými zkušenostmi a spoustou hezkých a pár nepříjemných vzpomínek. Narozdíl od skončených vztahů není třeba mudrovat, kde se stala chyba. Když se počítač zakousne či odmítá spolupracovat, tak existuje jednoduchý lék. Restart. A při vážnějších problémech pomůže přeinstalace. Neomezený počet nových začátku. Existuje nemálo lidí, kteří se takhle chovají i v reálném životě. A ačkoliv je to určitý druh sociální demence, jsou chvíle, kdyby se tenhle postoj opravdu šikl. Click a všechno je zapomenuto, štít je čistý, jedeme dál. Jenže, jenže, takhle by se snadno dalo proklikat až do alejuja, a pak by nebylo na co vzpomínat, nad čím se smát a litovat, že já si nevzala Fištu Hufnágla. Navíc — jednou se i tohle změní a i počítače si budou nás budou pamatovat.

Teď už jen stačí odklepnout jedno „tlačítko“ a poslední takřka 3 roky našeho společného zmizí, nenávratně. Ženy ho obdivovaly, kamarádi záviděli. Jako by to bylo včera, kdy sem si ho pyšně vezl domů. A za týden vezl zpět, na reklamaci — málem se mi tehdy zbořil svět. Byl se mnou v nejšťastnějších měsících mého života, doma i v kanceláři. A i když žiju převážně v reálném světě, stejně mám nemálo podstatných událostí neodmyslitnelně spojeno právě s počítačem. Už si ani neumím představit život a domov bez nich. Práce, škola, ICQ, maily, telefonování přes internet, zprávy, programy, počasí, blogy, hudba, filmy, a tak dál...

Dnes večer mu dávám definitivně sbohem. Nahrazuje ho mladší, menší, výkonější a hlavně přenosný bráška. A než půjdu spát, tak ho společně s novým uctíme minutou ticha. Ale nemusíte mi zase všechno věřit!