Volejte Džounesovi.

Varování! Tento příspěvek nemá žádnou, ale opravdu žádnou literární úroveň, ani duchovní poselství, jak u mě bývá zvykem. Poslední týden mám však práce až nad hlavu a ke své oblíbené činnosti jsem se proto bohužel nedostal. Takže aspoň stručně o Josefu a Ester Ladů, pak jednu malou sviňárničku a nakonec konečně něco z mého soukromí!!!

Dobré poledne, dobrou chuť pokud právě obědváte! Nejprve malé zamyšlení nad jedním z vašich komentářů ohledně Josefa a Ester Ladů. Bez mučení a s hrdostí v klávesnici přiznám, že tuto aluzi jsem měl samozřejmě připravenou, leč nechal sem ji spát. A rád vám řeknu, proč jsem se vzdal cti a slávy, která by mi nepochybně nejen v bohemisticko-bloggerských kruzích náležela za absolutní verš Ladova - Ládová. Slyšte příběh, který vyprávím u táborových ohňu již řadu let a který se mi stal minulý čtvrtek...

Se samolibostí sobě vlastní si prohlížím statistiky návštěvnostu a k velkému úžasu sem zjišťují, že nemalý počet návštěvníků se dostal na mé stránky přes seznam a google - vyhledáním slova LIPOSUKCE. To mě opravdu zarmoutilo. Intimita a upřímnost mých vyznání, z kterých se mohou poučit nastávající generace bloggerů, byla pošpiněna... Poselství, která zde předávám úzkému kruhu zasvěcených, jsou přeci příliš vzácná pro prohnilý okolní svět, kde lidem není pomoci.

Naštěstí se najdou i maličkosti, které potěší mou znavenou a silně přepracovanou duši. Zdraví mi zase slouží a Slávie dostala opět od Sparty na prdel! Průběh stejný jako vždy - Slávisti se kasají, jak to TENTOKRÁTE vyjde, a pak klasicky opuští letnou se svěšenými ocasy. Paráda. Navíc je teplo... A navíc, navíc se stala jedna nejvíc moc hodně nejlepší věc, která mě těší, jako mě nic dlouho předlouho netěšilo. Mám radost jako malej kluk o Vánocích a projevuje se to i na produktivitě mojí práce. Ale víc zatím neprozradím... Tolik se přece ještě neznáme!