Velkoměsto je plné nástrah

a nejednoho dobrého člověka nenávratně vyždíme...

Můj spolubydlící je staromládenecký skoro-alkoholik a jeho život je jeden smutnej příběh. Připomíná trochu kultovní postavu pana Vumla (nebo Humla?) z Macha a Šebestové... Málem se 3x oženil, ale teď je sám a žije jakou poustevník - spí na matraci, která zažila 2. světovou válku, všechny věci (dá-li se tomu tak řikat) má naházené v bednách od banánů a už přišel o jakoukoliv motivaci vybudovat si něco, čemu by se aspoň vzdáleně dalo říkat domov... Ale mám ho rád - je to v jádru schopný a milý chlapík s nakažlivým... ehm... smyslem pro humor :-).

Jenže přece jen, kromě alkoholu, který sbližuje všechny národy, rasy, náboženství i pohlaví je tu značný generační rozdíl, který se nedá setřít ničím... Dan nikdy nepochopí, že prafémy a láčesový outfit není znakem homosexuality, že placení platební kartou je pohodlnější, než chodit 5x týdně do banky pro stokorunu a že už existují ženy, co mají svůj názor a dokonce i lépe placenou práci...

No, i tak může dopadnout hodný hoch za vesnice, co se nechá semlít krutým soukolím velkoměsta... Znám takových případů víc - taky bývávali jako já - mladí, plni síly a ideálu a teď mají za sebou 10 let v 8 bytech, vystřídali 7 zaměstnání až skončili jako "podnikatelé" s celým životem ve 4 bednách... Na krku 3 rovody, pět bokovek, troje alíky, 2 infarkty, 3 nemanželské děti, milence a liposukci.. a plastiku nosu... Dobrá, trošku sem si zapřeháněl. Ale stejně musím být na pozoru.

Asi je na čase, aby konečně změnil prostředí a našel si podobně orientované sousedy!