pondělí, září 27, 2004

Snoubení oficiální a klubové kultury je věc přínosná, ale je tu velké ALE!

Bolestná pravda o konci reprezentační kariéry Pavla Nedvěda!


Jak sem se již zmínil v minulém příspěvku, posledních několik dní bylo opravdu, ale opravdu hektických. Nehodlám to tady všechno rozmazávat, koho z vás by taky zajímalo jak se pan Džounes projíždí za asistence policie v novém fau vau. Rád bych se vám svěřil se zážitkem, který mě poněkud znepokojuje. V pátek sem navštívil koncert jedné z nejlepších a nejnadanějších českých skupin, Khoiby. Pro ty z vás, kteří ji ještě neznáte a stydíte se za to, utíkejte na jejich web.

Nebudu se sáhodlouze rozepisovat, čím je khoiba výjimečná, je to prostě jedna z mála mladých talentovaných kapel , která netrpí žádnou z klasických úchylek (typ 1. jsme jiní, nezkažení, prostě intoši, opovrhujeme masovou kulturou včetně hloupých posluchačů; typ. 2 jsme dobrý a strašně nafoukaný, páč budem superhvězdy a vy zasraný inťoši, vy nám můžete!). Za zmínku rozhodně stojí postava zpěvačky Emy B., která se z nesmělé studentky vypracovala téměř k femme fatale typu Roisin M. z Moloko či Alison Goldfrapp z Gooldfrapp... Když v pátek vystoupila na pódium v černých šatičkách a oldschoolových gumákách velikosti 46 nezůstalo jedno oko suché a partnernské vztahy přítomných posluchačů se otřásly v základech - třeba pár stojící za mnou. On: Ta Ema krásně zpívá a je z ní fakt pěkná ženská. Ona: Zpívá krásně, ale neni to pěkná ženská, jak se ti může líbít... a... a po koncertě odešli každý sám do studené noci...

Byl to zkrátka po všech stránkách uspokojivý umělecký zážitek, kdyby.. Kdyby se v natřískané akropoli neobjevila velmi početná skupinka náctiletých fanynek, která navíc zabrala nemalou část předních řad. Mělo by to být vlastně potěšitelné, že dnešní týnejdžři poznají dobrou muziku a nesedí doma nad linkin park (a to ještě v hodně ideálním případě)... Jenže ony ehm slečny se celou dobu vlnily jako kung-fu bojovnice, která pozřela větší než malé množství nelegálního "léčiva"... I to bych přežil... Ale když při přídavku - That reason - začal tento dětský sbor hvězdné pěchoty hulákat: its la a aáááááa and óóóóóóoól jůůůů nííííííd is, připadal sem si jako na koncertě kelly family.. Chyběl už jen pověstný strejda v dlouhém, černém kabátě s rukama proklatě nízko u pasu...

Tento hrůzný zážitek jsem musel o den později řádně spláchnout. Pro velké pracovní vytížení jsem dlouho netrénoval, leč i přesto jsem se svižně rozpil k takřka ligovému výkonu, ten večer bych mohl pít za národní tým... Dle dnešní MF Dnes bych byl ideálním kandidátem na uvolněné místo reprezentačního kapitána - Bruckner: Pavel nebyl na reprezentaci dost opilý. To rozhodně nebyl můj případ. :)