Čím sem chudší, tím sem větší snob!

Skutečný a nervydrásající příběh kdysi nadějného mladého muže, kterého dotlačila nelidská sociální politika tohoto státu k provozování nejstaršího řemesla

ývaly doby, kdy sem vydělával balík peněz (na tu dobu), bydlení včetně vodného a stočného měl zadarmo a všechno vesele utrácel za stravu a nutné věci denní spotřeby - počítač, 100 Hz televize s 72palcovou uhlopříčkou, DVD apod... Jo, kde ty loňské sněhy jsou.. Nejdřív sem se přestěhoval a pocítil na vlastní kůži, jaké to je nechat se vykořisťovat kapitalistickým imperialistou najímající byt za tržní nájem, ačkoliv ve stejně velkém bytě v tomtéž domě bydlela platila zdánlivě milá důchodky 6x menší nájem! Po vstupu do EU se druhotná platební neschopnost všech klientů mnohonásobně prohloubila, DPH a výdaje se zvyšují a odměny za práci jsou pořád stejné... Hrůza. Když si uvědomím, že spotřebuji za měsíc tolik co průměrná Novácká rodina čítající dva dospělé, dvě ratolesti, psa, rybičky a chalupu v jižních Čechách, cítím velkou sebelítost... Jaktože oni si mohou dovolit živit děti a mně takováto almužna stačí stěží na běžný provoz! Je to opravdová nespravedlnost.

Zvláštní je, že navenek se tento stav nijak neprojevuje. Naopak, ve vší skromnosti musím přiznat, že vypadám pořád lépe, stává se ze mě takřka metrosexuál enimenovského formátu. V módních buticích už mě vítají s otevřenou náručí a hodiny strávené na různých sportovištích se na mém vychrtlém těle začínají pomalu, ale jasně projevovat! Ted ještě zbohatnout!!!

Jenže stále odolávám tlakům okolí a svůdným nabídkám různých firem, abych vstoupil do jejich služeb a stal se regulérním zaměstnancem.. Brrr tohle slovo mi nahání husí kůži. Výhody mizivé (kromě pravidelné výplaty samozřejmě), osobní svoboda a lidská prává (právo na příchod a odchod v libovlonou hodinu, právo přijímat jen práci, na kterou mám chuť) pláčí v koutě. Kdepak... Svého vstávání v po desáté ráno, pracovních obědů trvajících půl dne, dovolené týden až měsíc v měsíci, vlastní kaceláře, kde si můžu dělat ale opravdu naprosto cokoliv - jedním slovem svobody a radosti z práce - toho se nevzdám, dokud bude na rohlík v KFC. V nejhorším případě s začnu poohlížet po bohaté dámě středního věku... Příhodný outfit už mám, a teď, když drazí rodičové pořídili zánovní fau vau i pro mé použití, se ze mě snad definitivně stane úspěšný sňatkový podvodník...